Nelson Mandela Nelson Rolihlahla Mandela (18. července 1918 - 5. prosince 2013) byl jihoafrický bojovník proti apartheidu a politik, který v letech 1994 až 1999 zastával funkci prvního prezidenta Jihoafrické republiky. Byl prvním černošským prezidentem země a prvním zvoleným v plně reprezentativních demokratických volbách. Jeho vláda se zaměřila na odstranění dědictví apartheidu podporou rasového usmíření. Ideologicky byl africkým nacionalistou a socialistou a v letech 1991 až 1997 působil jako předseda Afrického národního kongresu (ANC). Mandela, Xhosa, se narodil do královské rodiny Thembu v Mvezu v Jižní Africe. Vystudoval práva na univerzitě Fort Hare a univerzitě Witwatersrand, než pracoval jako právník v Johannesburgu. Tam se zapojil do antikoloniální a africké nacionalistické politiky, v roce 1943 vstoupil do ANC a v roce 1944 spoluzaložil jeho Mládežnickou ligu. Poté, co vláda Národní strany složená pouze z bělochů zavedla apartheid, systém rasové segregace, který upřednostňoval bělochy, Mandela a ANC se zavázali k jeho svržení. Byl jmenován předsedou transvaalské pobočky ANC a vynikl svým zapojením do kampaně odporu v roce 1952 a Kongresu lidu v roce 1955. Byl opakovaně zatýkán za pobuřující činnost a v procesu se zradou v roce 1956 byl neúspěšně stíhán. Pod vlivem marxismu se tajně připojil k zakázané Jihoafrické komunistické straně (SACP). Ačkoli byl zpočátku odhodlán k nenásilnému protestu, ve spolupráci se SACP spoluzaložil v roce 1961 militantní uMkhonto we Sizwe a vedl sabotážní kampaň proti vládě. V roce 1962 byl zatčen a uvězněn a po procesu v Rivonii byl odsouzen na doživotí za spiknutí s cílem svrhnout stát. Mandela si odseděl 27 let ve vězení, rozdělených mezi Robben Island, věznici Pollsmoor a věznici Victor Verster. Prezident F. W. de Klerk ho propustil v roce 1990 za rostoucího domácího i mezinárodního tlaku a obav z rasové občanské války. Mandela a de Klerk vedli úsilí o vyjednání konce apartheidu, což vedlo k všeobecným volbám v roce 1994, ve kterých Mandela dovedl ANC k vítězství a stal se prezidentem. Mandela, který vedl širokou koaliční vládu, která vyhlásila novou ústavu, zdůraznil usmíření mezi rasovými skupinami země a vytvořil Komisi pro pravdu a usmíření, aby vyšetřila minulé porušování lidských práv. Ekonomicky si jeho vláda udržela liberální rámec svého předchůdce navzdory jeho vlastním socialistickým přesvědčením a zavedla také opatření na podporu pozemkové reformy, boj proti chudobě a rozšíření zdravotních služeb. Mezinárodně Mandela působil jako mediátor v procesu s bombardováním letu Pan Am 103 a v letech 1998 až 1999 působil jako generální tajemník Hnutí nezúčastněných. Odmítl druhé prezidentské období a vystřídal ho jeho zástupce Thabo Mbeki. Mandela se stal starším státníkem a zaměřil se na boj proti chudobě a HIV/AIDS prostřednictvím charitativní Nadace Nelsona Mandely. Mandela byl po většinu svého života kontroverzní osobností. Ačkoli ho kritici zprava odsuzovali jako komunistického teroristu a ti z krajní levice ho považovali za příliš ochotného vyjednávat a usmiřovat se s příznivci apartheidu, získal mezinárodní uznání za svůj aktivismus. V celosvětovém měřítku je považován za ikonu demokracie a sociální spravedlnosti a získal více než 250 ocenění, včetně Nobelovy ceny míru. V Jižní Africe je hluboce respektován, kde se mu často říká jeho klanové jméno Thembu, Madiba, a je popisován jako „Otec národa“.
Facebook Twitter