Lidová architektura Lidová architektura je stavitelství prováděné mimo jakoukoli akademickou tradici a bez profesionálního vedení. Není to konkrétní architektonický směr nebo styl, ale spíše široká kategorie zahrnující širokou škálu a rozmanitost typů budov s různými metodami výstavby z celého světa, jak historických, tak i dochovaných a klasických a moderních. Lidová architektura tvoří 95 % světového zastavěného prostředí, jak odhadl v roce 1995 Amos Rapoport, měřeno proti malému procentu nových budov navržených každý rok architekty a postavených inženýry. Lidová architektura obvykle slouží okamžitým místním potřebám, je omezena materiály dostupnými v daném regionu a odráží místní tradice a kulturní praktiky. Studium lidové architektury nezkoumá formálně vzdělané architekty, ale místo toho se zaměřuje na dovednosti a tradici místních stavitelů, kterým byla zřídka přiznána jakákoli zásluha za jejich práci. V poslední době byla lidová architektura zkoumána designéry a stavebním průmyslem ve snaze být více energeticky uvědomělý se současným designem a výstavbou – součástí širšího zájmu o udržitelný design. Od roku 1986 nebyly ani mezi vědci publikujícími v tomto oboru jasné hranice „lidové“ architektury. Tento zdánlivě jednoduchý problém definice se ukázal být jedním z nejzávažnějších problémů pro zastánce výzkumu lidové architektury a krajiny. Přímá, přesvědčivá a autoritativní definice dosud nebyla nabídnuta. Lidová architektura je fenomén, kterému mnozí intuitivně rozumějí, ale málokdo jej dokáže definovat. Literatura na toto téma je tedy naplněna tím, co by se dalo nazvat nedefinicemi. Lidová architektura je nehonosná stavba, jsou to ty stavby, které nejsou navrženy profesionály; není monumentální; je nesofistikovaná; je to pouhá budova; podle významného historika Niklause Pevsnera to není architektura. Ti, kteří zaujímají pozitivnější přístup, spoléhají na přídavná jména jako obyčejný, každodenní a běžný. Přestože tyto výrazy nejsou tak hanlivé jako jiné popisné fráze, které se někdy na lidovou architekturu používají, ani ony nejsou příliš přesné. Například mrakodrapy na Manhattanu jsou díla vysoce stylové architektury, ale na Manhattanu jsou také běžné. Nejsou logicky budovami lidové architektury New Yorku? Lidová architektura bývá v tradičních dějinách designu přehlížena. Není to stylistický popis, natož jeden konkrétní styl, takže ji nelze shrnout do srozumitelných vzorů, charakteristik, materiálů nebo prvků. Vzhledem k používání tradičních stavebních metod a místních stavitelů jsou lidové stavby považovány za kulturní výrazy – domorodé, původní, předkové, venkovské, etnické nebo regionální – stejně jako architektonické artefakty.
Facebook Twitter