Gilles Deleuze
Gilles Deleuze byl francouzský filozof, který od počátku 50. let až do své smrti v roce 1995 psal o filozofii, literatuře, filmu a výtvarném umění. Jeho nejoblíbenějšími díly byly dva svazky Kapitalismus a schizofrenie: Anti-Oidipus (1972) a Tisíc plošin (1980), které byly napsány společně s psychoanalytikem Félixem Guattarim. Jeho metafyzický traktát Rozdíl a opakování (1968) je mnoha učenci považován za jeho vrcholné dílo.
Důležitou součástí Deleuzova díla je věnována četbě jiných filozofů: stoiků, Leibnize, Huma, Kanta, Nietzscheho a Bergsona, přičemž zvláštní vliv vycházel ze Spinozy. A. W. Moore, s odkazem na kritéria Bernarda Williamse pro velkého myslitele, řadí Deleuzeho mezi "největší filozofy". Ačkoli se jednou charakterizoval jako "čistý metafyzik", jeho dílo ovlivnilo řadu oborů v humanitních vědách, včetně filozofie, umění a literární teorie, stejně jako hnutí jako poststrukturalismus a postmodernismus.
Hlavní myšlenky
Deleuzovo myšlení je charakterizováno řadou klíčových pojmů, které zahrnují:
Afekt a vjem: Deleuze se zaměřoval na vztah mezi tělem a myslí, tvrdil, že afekty (emoce) a vjemy (smyslové zkušenosti) jsou vzájemně propojeny a nelze je oddělit.
Sestava: Sestava je dynamický a heterogenní celek, který je tvořen různými prvky, které se vzájemně ovlivňují. Deleuze používal tento pojem k popisu řady věcí, včetně organismů, společností a uměleckých děl.
Tělo bez orgánů: Tělo bez orgánů je Deleuzova koncepce čisté potenciality a kreativity. Je to tělo, které není omezeno orgány nebo strukturami a které je schopné neustálé transformace.
Toužebná produkce: Toužebná produkce je Deleuzova koncepce toho, jak vznikají věci. Tvrdil, že touha není nedostatek, ale spíše pozitivní síla, která vytváří nové věci.
Deteritorializace: Deteritorializace je proces, kterým jsou věci odstraněny z jejich obvyklých kontextů a reteritorializovány v nových kontextech. Deleuze tento pojem používal k popisu řady věcí, včetně sociálních hnutí a umělecké inovace.
Událost: Událost je Deleuzova koncepce toho, jak se věci mění. Událost není něco, co se stane, ale spíše to, co se děje. Je to proces neustálého vytváření a stávání se.
Individuace: Individuace je Deleuzova koncepce toho, jak se vytvářejí individuality. Tvrdil, že individuality nejsou pevné entity, ale spíše dynamické procesy, které jsou neustále vytvářeny a měněny.
Linie úniku: Linie úniku je Deleuzova koncepce toho, jak uniknout z omezení a kontrol. Je to linie, která vede pryč od toho, co je normální nebo konvenční, a k tomu, co je nové a kreativní.
Menšina: Menšina je Deleuzova koncepce toho, co je skutečně politické. Tvrdil, že menšina není skupina lidí, ale spíše způsob myšlení a jednání, který se staví proti většinovému mínění.
Molovární konfigurace: Molovární konfigurace je Deleuzova koncepce toho, jak se věci organizují. Je to struktura, která je tvořena různými prvky, které jsou navzájem propojeny.
Multiplicita: Multiplicita je Deleuzova koncepce toho, jak je svět tvořen. Tvrdil, že svět není tvořen jednotlivými věcmi, ale spíše multiplicitymi, které jsou neustále vytvářeny a měněny.
Rovina imanence: Rovina imanence je Deleuzova koncepce toho, kde se věci dějí. Je to rovina, která je všudypřítomná a imanentní všem věcem.
Reterritorializace: Reterritorializace je proces, kterým jsou věci reintegrovány do nových kontextů. Deleuze tento pojem používal k popisu řady věcí, včetně politické organizace a umělecké tvorby.
Oddenek: Oddenek je Deleuzova koncepce toho, jak jsou věci propojeny. Je to nehierarchická síť, která spojuje různé věci způsobem, který je otevřený a neomezený.
Schizoanalýza: Schizoanalýza je Deleuzova metoda filozofické analýzy, která se zaměřuje na vztahy mezi věcmi, spíše než na jejich podstatu.
Společnosti kontroly: Společnosti kontroly jsou Deleuzova koncepce toho, jak je společnost organizována v moderní době. Tvrdil, že společnosti kontroly nahradily disciplinární společnosti, které byly charakteristické pro moderní dobu.
Sociální Sociální je Deleuzova koncepce toho, jak jsou lidé spojeni. Tvrdil, že sociální není něco, co je vnější vůči lidem, ale spíše něco, co je jim vnitřní.
Subjektivace: Subjektivace je Deleuzova koncepce toho, jak se vytvářejí subjekty. Tvrdil, že subjekty nejsou pevné entity, ale spíše dynamické procesy, které jsou neustále vytvářeny a měněny.
Transcendentální empirismus: Transcendentální empirismus je Deleuzova koncepce toho, jak je možné poznání. Tvrdil, že poznání není něco, co pochází z vnějšího světa, ale spíše něco, co vzniká z našich vlastních zkušeností.
Jednoznačnost bytí: Jednoznačnost bytí je Deleuzova koncepce toho, jak jsou věci. Tvrdil, že všechny věci jsou v podstatě stejné a že neexistuje žádná hierarchie bytí.
Virtualita: Virtualita je Deleuzova koncepce toho, jak jsou věci možné. Tvrdil, že všechny věci existují jako virtuální potenciály, než se stanou aktuálními.
Obraz-pohyb: Obraz-pohyb je Deleuzova koncepce toho, jak jsou věci reprezentovány. Tvrdil, že obrazy nejsou věrnými reprezentacemi reality, ale spíše dynamickými procesy, které vytvářejí nové reality.
Časový obraz: Časový obraz je Deleuzova koncepce toho, jak je čas reprezentován. Tvrdil, že čas není lineární sekvence událostí, ale spíše dynamický proces, který vytváří nové časy.