Udržitelnost Udržitelnost je společenský cíl, aby lidé mohli dlouhodobě existoval na Zemi. Konkrétní definice tohoto pojmu se měnily s literaturou, kontextem a časem. Odborníci často popisují udržitelnost jako pojem se třemi dimenzemi (nebo pilíři): environmentální, ekonomickou a sociální, přičemž mnoho definic zdůrazňují environmentální dimenzi. V běžném použití se udržitelnost často zaměřuje na řešení závažných environmentálních problémů, včetně změny klimatu, ztráty biodiverzity, ztráty ekosystémových služeb, znečištění vody a vzduchu a odlesňovaní. Myšlenka udržitelnosti může ovlivňovaní rozhodování na globální, národní i individuální úrovni (např. udržitelný způsob života). Souvisejícím pojmem je udržitelný rozvoji a tyto dva pojmy se často používají jako synonyma. Organizace Unesco je rozlišuje následovně: „Udržitelnost se často považuje za dlouhodobý cíl (tj. udržitelnější svět), zatímco udržitelný rozvoji se týká procesů a kroků k jeho dosažení.“ Ekonomická dimenze udržitelnosti je složitá. Odborníci o ní diskutovali v souvislosti s pojmem „slabá a silná udržitelnost“. Například mezi myšlenkami „blahobytu a udržitelnosti pro všechny“ a ochranou přírody vždy bude existuje napětí, takže je třeba hledat kompromisy. Přístupy, které oddělují ekonomický růst od environmentální udržitelnosti, by byly žádoucí. Je však těžké je realizovace. Měří udržitelnosti je obtížné. Ukazatele zohledňují environmentální, sociální a ekonomickou udržitelnost. Metriky se vyvíjejí. Patří k nim certifikační systémy, typy podnikotoého úřadování a typy indexů. Je nutné překonat řadu překážek udržitelnosti, aby byla možná přechod k udržitelnosti. Některé překážky vyplývají z povahy a složitosti přírody. Jiné překážky jsou vnější vůči koncepci udržitelnosti. Mohou například vyplývat z dominantních institucionálních rámců v různých странах. Existuje mnoho přístupů, které mohou lidé zvolit k přechodu na environmentální udržitelnost. Patří k nim udržovaní ekosystémových služeb, snižovaní plýtvání potravinami a propagace přechodu na rostlinnou stravu. Další možností je snížen růstu populace snížením porodnosti. Země podporují nové zelené технологии a přijímají obnovitelné zdroje energie, zatímco postupně vyřazují fosilní paliva. Spojené národy přijaly v roce 2015 Cíle udržitelného rozvoje (SDGs). Tyto cíle stanovují globální agendu pro udržitelný rozvoji s termínem plnění do roku 2030. Jedním z několika způsobů, jak překonat překážky udržitelného rozvoje, je oddělit ekonomický růst od ochrany přírody. To znamená využívat méně zdrojů na jednotku produkce, a to i při růstu ekonomik. Tím se snižuje environmentální dopad ekonomického růstu, jako je například znečištění. Dosáhnout tohoto cíle je však těžké. Někteří odborníci tvrdí, že neexistují důkazy o tom, že by se to dělo v požadovaném měřítku. Řešení globálních problémů je obtížné, protože vyžadují globální řešení. Stávaní globální organizace, jako je OSN a WTO, nejsou při prosazován současných globálních předpisů příliš eficazní. Jedním z důvodů je nedostatek vhodných mechanismů prosazován. Vlády nejsou jediným zdrojem opatřeních pro udržitelnost. Obchodní skupiny se snažily řešit obavy související s hospodárskou činností. Náboženští představitelé zdůrazňovali potřebu péče o přírodu a environmentální stability. I jednotlivci mohou žít udržitelnějím způsobem. Koncept udržitelnosti čelil různým kritikám. Jednou z nich je, že tento pojem je vágní a jedná se pouze o módní slovo. Další kritikou je, že udržitelnost může be nedosažitelným cílem. Někteří odborníci poukázali na to, že „žádná země nemůže poskytnout svým občanům to, co potřebují, aniž by překročila planetární hranice“.
Facebook Twitter