Mezopotámie Mezopotámie je historický region západní Asie, který se nachází v systému řek Tigris a Eufrat, v severní části Úrodného půlměsíce. Dnes je Mezopotámie známá jako dnešní Irák. [1] [2] V širším smyslu historický region Mezopotámie zahrnoval části dnešního Íránu, Kuvajtu, Sýrie a Turecka. [3] [4] Sumerové a Akkaďané (včetně Asyřanů a Babyloňanů), kteří pocházeli z různých oblastí, ovládali Mezopotámii od počátku zaznamenané historie (kolem 3100 př. n. l.) až do pádu Babylonu v roce 539 př. n. l., kdy byla dobyta Achaimenovskou říší. Mezopotámii následně dobyl Alexandr Veliký v roce 332 př. n. l. a po jeho smrti se stala součástí řecké Seleukovské říše. Mezopotámie je místem nejstarších vývojových stádií neolitické revoluce zhruba od roku 10 000 př. n. l. Bylo zjištěno, že „inspirovala některé z nejdůležitějších vývojů v lidských dějinách, včetně vynálezu kola, pěstování prvních obilnin a vývoje kurzivního písma, matematiky, astronomie a zemědělství“. Je uznávána jako kolébka některých z nejstarších civilizací světa. [5] Kolem roku 150 př. n. l. byla Mezopotámie pod kontrolou Parthské říše. Stala se bojištěm mezi Římany a Parthy, přičemž západní části regionu se dostaly pod dočasnou římskou kontrolu. V roce 226 n. l. východní oblasti Mezopotámie padly do rukou sásánovských Peršanů. Rozdělení regionu mezi římskou (Byzantskou říši od roku 395 n. l.) a sásánovskou říší trvalo až do muslimského dobytí Persie sásánovské říše a muslimského dobytí Levantu od Byzantinců v 7. století. Mezi 1. stoletím př. n. l. a 3. stoletím n. l. existovalo několik především novoasyrských a křesťanských domorodých mezopotámských států, včetně Adiabene, Osroene a Hatry.
Facebook Twitter