Porovnání designu zaměřeného na uživatele a na použití Design zaměřený na použití je designérská filozofie, která se zaměřuje na cíle a úkoly spojené s výkonem dovednosti ve konkrétní pracovní nebo problémové doméně, na rozdíl od designu zaměřeného na uživatele, kde je důraz kladen na potřeby, přání a omezení koncového uživatele navrhovaného artefakt. Bennett a Flach (2011) [1] rozdělili přístupy k sémiotice designu displeje na dyadické a triadické. Klasický přístup "uživatelem zaměřený" je založeno na dyadickém sémiotickém modelu, kde se důraz klade na dyádu člověk-rozhraní. Tento přístup chápe "rozumění" jako proces interpretování symbolické reprezentace. To znamená, že význam je konstruován z interní informačních procesů. Z této dyadické perspektivy je cílem designu vytvořit rozhraní, která "odpovídají" internímu modelu uživatele (tj. odezvě uživatele). N oproti přístup "design zaměřený na použití" je založeno na triadickém sémiotickém modelu, který zahrnuje pracovní doménu (nebo prostředí) jako třetí komponentu sémiotického systému. V triadickém systému pracovní doménového prostředí, zajišuje význam vně lidského systému zpracování informací. V triadickém sémiotickém systému je důraz kladen na shodu omezení v pracovní doméně a mentálních reprezentací. Z tohoto "designu zaměřeného na použití" je cílem navrhnout displeje, která "formuje" interní mentálních reprezentací tak, aby odrážely ověřené modely pracovní doméně. Jinak je cílem přizpůsobit odezvu uživatele ověřené "hluboké struktuře" pracovní doméně. Při tom se typické metody používané ke specifikaci "hluboké struktury" pracovní doméně používají analýzy pracovní (např. Vicente 1999 [2]) a víceúrovňová reprezentace konců omezení pracovní doméně (tj. Rasmussenova hierarchie abstrakce [3]). Vytvořením konfiguračních reprezentací displeje, která odpovídají této hluboké struktuře -- je tímto umožněna zručných interakcí člověka s pracovní doménou. Takže důraz na "používání" spíše než na "uživatele" naznačuj zaměření více na problém v designu rozhraní. Je důležité respektovat reálná omezení lidských informačních procesů pomocí grafických displejů, která zajištua účinné seskupení informací. Hlavní pointa je však v tom, že organizace MUSÍ být v souladu s nároky na pracovní nebo problémovou doménu, aby se dalo o výsledné interakci očeávat, že se stane zručnou. Na konci, reprezentace musejí být "ukotveny" v doméně používání! Charles Sander Peirce je inspirátorem triadického modelu sémiotiky. Peirce se o teorii víry týkal praktických potřeb každodenních zkušeností. Peirce představil kontrukt "abduktoru" jako alternativy ke klasické logiky (dedikce a indukce). Přístu "design zaměřený na použití" předpokládá abduktor jako odpovídající model pro řešení problémů. Takže design zaměřený na použití se zaměřuje na podpoře uzavřené smyčce dynaiky učení ze zkušenosti. Tj. jednáním na prostředí a současným testováním prostředí ve smyslu praktických důsledků jednání, která vede. Konvergence, stabilita a robustnost abduktorů závisí na informační vazbě meze vnímánem a jednáním. Když je vazba bohatá, abduktorický sistem typické skonverguje na "víře", která vede automatický úspěšným (tj. uspokojujícím) interakcím (tj. zručným interakcím). Toto je konečným cílem designu zaměřeného na použití - podpořit zručné interakce meze osobou a pracovní doménou. Termín design zaměřený na použití byl poprvé použit Flachem a Dominguezem. [4]
Facebook Twitter