Navrhovací zatížení je v obecném slova smyslu maximální množství něčeho, na co je systém navržen, aby zvládl, nebo maximální množství něčeho, co systém může vyprodukovat, což jsou velmi odlišné významy. Například jeřáb s navrhovacím zatížením 20 tun je navržen tak, aby byl schopen zvedat břemena o hmotnosti 20 tun nebo méně. Pokud by však mohlo dojít k katastrofálnímu selhání, jako je upuštění břemene jeřábem nebo jeho úplný kolaps, je nutný bezpečnostní faktor. Výsledkem je, že jeřáb by měl zvedat maximálně asi 2 až 5 tun. Ve stavebním návrhu je navrhovací zatížení větší než zatížení, které má systém unést. Je to proto, že inženýři do svého návrhu zahrnují bezpečnostní faktor, aby zajistili, že systém bude schopen unést alespoň očekávaná zatížení (nazývaná specifikovaná zatížení), a to i přes případné problémy s konstrukcí, materiály atd., které zůstanou během výstavby bez povšimnutí. Ohřívač by měl obecné navrhovací zatížení, což znamená maximální množství tepla, které může vyprodukovat. Most by měl specifikované zatížení, přičemž navrhovací zatížení určují inženýři a používají se jako teoretické zatížení, které má zajistit skutečnou kapacitu specifikovaného zatížení v reálném světě.
Facebook Twitter