Tomáš Akvinský Tomáš Akvinský (italsky Tommaso d'Aquino, asi 1225 – 7. března 1274) byl italský dominikánský mnich a kněz, vlivný filozof, teolog a právník z rodu Akvinských v Království sicilském. Byl významným zastáncem přirozené teologie a otcem myšlenkové školy (zahrnující jak teologii, tak filozofii) známé jako tomismus. Tvrdil, že Bůh je zdrojem světla přirozeného rozumu a světla víry. Přijal několik myšlenek předložených Aristotelem a pokusil se syntetizovat aristotelskou filozofii s principy křesťanství. Byl popsán jako „nejvlivnější myslitel středověkého období“ a „největší středověký filozof-teolog“. Podle anglického filozofa Anthonyho Kennyho byl Tomáš „jedním z největších filozofů západního světa“. Nejznámějšími díly Tomáše jsou nedokončená Summa theologica (1265–1274), Disputed Questions on Truth (1256–1259) a Summa contra Gentiles (1259–1265). Jeho komentáře ke křesťanským písmům a k Aristotelovi také tvoří důležitou součást jeho díla. Je také pozoruhodný svými eucharistickými hymny, které tvoří součást liturgie církve. Jako učitel církve je Tomáš Akvinský považován za jednoho z největších teologů a filozofů katolické církve. V katolické teologii je znám jako Doctor Angelicus („Andělský doktor“, přičemž titul „doktor“ znamená „učitel“) a Doctor Communis („Univerzální doktor“). V roce 1999 přidal Jan Pavel II. k těmto tradičním titulům nový: Doctor Humanitatis („Doktor humanity/lidskosti“). Život a kariéra Tomáš Akvinský se narodil kolem roku 1225 na hradě Roccasecca v Království sicilském. Byl synem Landulfa, hraběte z Aquino, a Teodory, hraběnky z Teate. Měl několik sourozenců, včetně bratrů Raymonda a Landulfa mladšího, kteří se také stali dominikánskými mnichy. Ve věku pěti let byl Tomáš poslán studovat na benediktinské opatství Monte Cassino. V roce 1239 vstoupil do dominikánského řádu proti vůli své rodiny. Jeho rodina ho unesla a držela ho ve vězení dva roky, ale on zůstal odhodlaný stát se dominikánem. V roce 1245 byl vyslán do Paříže studovat teologii pod vedením Alberta Velikého. V roce 1252 byl Tomáš vysvěcen na kněze. V letech 1252 až 1259 vyučoval teologii v Paříži. V roce 1259 se vrátil do Itálie, kde vyučoval na univerzitě v Neapoli. V roce 1261 byl povolán papežem Urbanem IV. do Říma, aby pomohl s revizí dekretálů. V roce 1265 se vrátil do Paříže, kde vyučoval teologii až do roku 1272. V roce 1272 byl Tomáš pozván papežem Řehořem X., aby se zúčastnil Druhého lyonského koncilu. Po koncilu se Tomáš vrátil do Itálie, kde vyučoval na univerzitě v Neapoli až do své smrti v roce 1274. Filosofie Tomáš Akvinský byl jedním z nejvýznamnějších filozofů středověkého období. Jeho filozofie byla syntézou aristotelské filozofie a křesťanské teologie. Věřil, že rozum a víra jsou kompatibilní a že mohou být použity k dosažení porozumění Bohu a světu. Tomášova filozofie je založena na několika základních principech. Prvním principem je, že Bůh je nejvyšší bytí. Druhým principem je, že svět je stvořený Bohem a je dobrý. Třetím principem je, že člověk je racionální bytost, která je schopna poznat Boha a svět. Tomášova filozofie měla významný vliv na západní myšlení. Jeho práce byla studována a diskutována filozofy a teology po staletí. Je považován za jednoho z největších filozofů všech dob. Teologie Tomáš Akvinský byl také jedním z nejvýznamnějších teologů středověkého období. Jeho teologie byla založena na jeho filozofii a byla syntézou aristotelské filozofie a křesťanské teologie. Věřil, že Bůh je stvořitelem světa a že svět je dobrý. Věřil také, že člověk je racionální bytost, která je schopna poznat Boha a svět. Tomášova teologie měla významný vliv na západní křesťanství. Jeho práce byla studována a diskutována teology po staletí. Je považován za jednoho z největších teologů všech dob. Dědictví Tomáš Akvinský byl jedním z nejvlivnějších filozofů a teologů v západní historii. Jeho práce měla významný vliv na západní myšlení a jeho myšlenky jsou stále studovány a diskutovány dnes. Je považován za jednoho z největších myslitelů všech dob.
Facebook Twitter