Zpátky Domů

Článek | Zjistil.cz

Český název: G. W. F. Hegel
Anglický název: Georg Wilhelm Friedrich Hegel

Georg Wilhelm Friedrich Hegel Georg Wilhelm Friedrich Hegel (27. srpna 1770 Stuttgart, Württemberské vévodství, Svatá říše římská – 14. listopadu 1831 Berlín, Pruské království) byl německý filozof a jedna z nejvlivnějších postav německého idealismu a filozofie 19. století. Jeho vliv se rozšířil do celé škály současných filozofických témat, od metafyzických otázek v epistemologii a ontologii až po politickou filozofii, filozofii dějin, filozofii umění, filozofii náboženství a dějiny filozofie. Hegel se narodil v roce 1770 ve Stuttgartu ve Svaté říši římské v přechodném období mezi osvícenstvím a romantismem v germánských oblastech Evropy. Prožil francouzskou revoluci a napoleonské války, které ho ovlivnily. Jeho sláva spočívá především na Fenomenologii ducha, Vědě logiky, jeho teleologickém výkladu dějin a jeho přednáškách na univerzitě v Berlíně o tématech z jeho Encyklopedie filozofických věd. V celé své práci se Hegel snažil řešit a napravit problematické dualismy moderní filozofie, kantovské a jiné, obvykle tím, že čerpal ze zdrojů antické filozofie, zejména Aristotela. Hegel všude trvá na tom, že rozum a svoboda jsou historické výdobytky, nikoliv přirozené dary. Jeho dialekticko-spekulativní postup je založen na principu imanence, tj. na posuzování tvrzení vždy podle jejich vlastních vnitřních kritérií. Bere skepticismus vážně a tvrdí, že lidé nemohou předpokládat žádné pravdy, které neprošly zkouškou zkušenosti; dokonce i a priori kategorie logiky musí dosáhnout svého „ověření“ v přírodním světě a historických úspěších lidstva. Veden delfským imperativem „poznej sám sebe“ Hegel představuje svobodné sebeurčení jako podstatu lidstva – závěr z jeho Fenomenologie z let 1806–07, o kterém tvrdí, že je dále ověřován systematickým výkladem vzájemné závislosti logiky, přírody a ducha v jeho pozdější Encyklopedii. Tvrdí, že logika současně zachovává a překonává dualismy materiálního a mentálního – to znamená, že vysvětluje jak kontinuitu, tak rozdíl vyznačující oblasti přírody a kultury – jako metafyzicky nutnou a soudržnou „identitu identity a non-identity“.

Facebook Twitter