Susanne Langerová Susanne Langerová (narozena jako Susanne Katerina Knauthová; 20. prosince 1895 – 17. července 1985) byla americká filosofka, autorka a pedagožka známá svými teoriemi o vlivech umění na mysl. [1] Byla jednou z prvních amerických žen, které dosáhly akademické kariéry ve filosofii, a první ženou, která byla profesionálně uznána jako americká filosofka. Langerová je nejvíce vzpomínána pro svou knihu Filosofie v novém klíči z roku 1942, na kterou navázalo pokračování Cit a forma: Teorie umění v roce 1953. [2] V roce 1960 byla Langerová zvolena členkou Americké akademie umění a věd. [3] Život a kariéra Langerová se narodila v New Yorku německým rodičům, kteří emigrovali do Spojených států v roce 1881. Její otec byl bohatý obchodník a její rodina žila v luxusním prostředí Upper West Side. Langerová projevovala zájem o umění a hudbu již v raném věku a studovala hru na klavír a housle. V roce 1915 nastoupila na Radcliffe College, kde studovala filosofii pod vedením Alfreda Northa Whiteheada. Whitehead měl na Langerovou hluboký vliv a pomohl jí rozvinout její vlastní filosofický pohled na umění. Po absolvování Radcliffe v roce 1921 se Langerová provdala za Williama Leonarda Langera, historika. Pár se přestěhoval do New Yorku, kde Langerová začala svou akademickou kariéru jako asistentka na Hunter College. V roce 1927 byla jmenována docentkou na Harvardské univerzitě, kde vyučovala filosofii a estetiku. Langerová byla plodná autorka a přednášejíci. Vydala řadu knih a článků o filosofii, estetice a kritice umění. Její nejvlivnější dílo, Filosofie v novém klíči, bylo vydáno v roce 1942. Kniha představila Langerovovu teorii symbolů, která tvrdila, že umění je symbolický jazyk, který vyjadřuje lidské zkušenosti a emoce. Tato teorie ovlivnila řadu oborů, včetně psychologie, lingvistiky a umělecké kritiky. Langerová pokračovala ve své akademické kariéře až do svého odchodu do důchodu v roce 1965. Během svého života byla uznávána jako jedna z předních světových filosofů. V roce 1960 byla zvolena členkou Americké akademie umění a věd a v roce 1968 obdržela Národní medaili za umění. Filozofie Langerovova filosofie vycházela z premisy, že umění je symbolický jazyk, který vyjadřuje lidské zkušenosti a emoce. Tvrdí, že umění není pouhým napodobením reality, ale spíše symbolickým vyjádřením lidského chápání světa. Toto symbolické vyjádření umožňuje lidem sdílet své zkušenosti a emoce s ostatními a umožňuje jim pochopit svět, který je jinak nepochopitelný. Langerová rozlišovala mezi dvěma typy symbolů: diskurzivními a prezentačními. Diskurzivní symboly jsou symboly, které odkazují na něco jiného, jako jsou slova nebo čísla. Prezentační symboly jsou symboly, které nevyjadřují nic jiného, jako jsou umělecká díla nebo hudební skladby. Langerová věřila, že prezentační symboly jsou mocnější než diskurzivní symboly, protože umožňují lidem vyjádřovat své zkušenosti a emoce bezprostřednějším a intuitivnějším způsobem. Langerovova filosofie umění byla ovlivněna řadou různých myšlenkových směrů, včetně fenomenologie, pragmatismu a psychoanalýzy. Její práce byla také ovlivněna jejími osobními zkušenostmi s uměním a hudbou. Langerová věřila, že umění je nezbytnou součástí lidské zkušenosti a že hraje důležitou
Facebook Twitter