Rabíndranáth Thákur Životopis Rabíndranáth Thákur, bengálský básník, prozaik, dramatik, skladatel, filosof, společenský reformátor, vzdělavatel a malíř, byl významnou osobností bengálské renesance. Narodil se 7. května 1861 v Kalkatě, která byla tehdy součástí Britské Indie. Jeho rodina pocházela z významného rodu bráhmanů a on sám projevoval zájem o poezii již od útlého dětství. Ve věku 16 let vydal pod pseudonymem Bhánusingha své první významné básně, které byly literárními kritiky považovány za dávno ztracené klasiky. V roce 1877 vydal pod svým skutečným jménem své první povídky a dramata. Jako humanista, universalista a internacionalista byl Tagore vášnivý kritik nacionalismu a zastával se nezávislosti Indie na Velké Británii. Literární odkaz Tagore byl mistrem moderní bengálské literatury. Odmítal rigidní klasické formy a jazykové konvence. Jeho romány, povídky, písně, taneční dramata a eseje se zabývaly tématy politickými i osobními. Mezi jeho nejznámější díla patří Gítandžalí (Písňové oběti), Gaura (Bělostný) a Ghara-Baire (Domov a svět). Jeho verše, povídky a romány byly oceňovány i kritizovány pro svou lyričnost, hovorový jazyk, naturalismus a nepřirozenou kontemplaci. Mezin mẽrodní vliv V roce 1913 se Tagore stal prvním neevropským držitelem Nobelovy ceny za literaturu. Jeho básně byly přeloženy do více než 50 jazyků a jeho myšlenky ovlivňovaly intelektuály a umělce po celém světě. Byl také významným zastáncem mezikulturního dialogu a porozumění. Odkaz Tagoreův odkaz žije dál ve formě Visva-Bharati University, kterou založil v roce 1921. Tato univerzita se zasazuje o syntézu východní a západní vzdělávání a kultury. Tagoreovo dílo je stále oceňováno a studováno po celém světě jako svědectví o lidském duchu a touze po svobodě a porozumění.
Facebook Twitter