Mimeze Mimeze je pojem užívaný v literární kritice a filozofii, který má širokou škálu významů, včetně imitatio, napodobení, nesmyslové podobnosti, vnímavosti, reprezentace, mimikry, aktu vyjádření, aktu podobnosti a prezentace sebe sama. Původní starořecký termín mímeze (μίμησις) pochází z mímeisthai (μιμεῖσθαι, „napodobovat“), který sám pochází z mímos (μῖμος, „napodobitel, herec“). Ve starověkém Řecku byla mímeze myšlenkou, která řídila tvorbu uměleckých děl, zejména ve vztahu k fyzickému světu chápanému jako model krásy, pravdy a dobra. Platón stavěl mímezi neboli napodobení do kontrastu s diegezí neboli vyprávěním. Po Platónovi se význam mímeze nakonec posunul směrem ke specificky literární funkci ve starořecké společnosti. Jednou z nejznámějších moderních studií mímeze – chápané v literatuře jako forma realismu – je kniha Ericha Auerbacha Mímesis: Reprezentace reality v západní literatuře, která začíná srovnáním způsobu, jakým je svět zobrazen v Homérově Odyssei, a způsobu, jakým se jeví v Bibli. Kromě Platóna a Auerbacha byla mímeze teoretizována mysliteli tak rozmanitými jako Aristoteles, Philip Sidney, Samuel Taylor Coleridge, Adam Smith, Gabriel Tarde, Sigmund Freud, Walter Benjamin, Theodor Adorno, Paul Ricœur, Luce Irigaray, Jacques Derrida, René Girard, Nikolas Kompridis, Philippe Lacoue-Labarthe, Michael Taussig, Merlin Donald, Homi Bhabha, Roberto Calasso a Nidesh Lawtoo. Během devatenáctého století ovlivnila rasová politika napodobování vůči Afroameričanům termín mímeze a jeho vývoj.
Facebook Twitter