Rasa (estetika) Rasa (v sanskrtu: रस) v indické estetice doslova znamená „šťáva, esence nebo chuť“. Jedná se o koncept v indických uměních označující estetickou příchuť jakéhokoli výtvarného, literárního či hudebního díla, která v čtenáři či publiku vyvolává emoci nebo pocit, ale nelze ji popsat. Označuje emocionální příchutě/esence, které do díla vložil spisovatel nebo interpret a které vychutnává „vnímavý divák“ neboli sahṛidaya, doslova ten, kdo „má srdce“, a dokáže se s dílem emocionálně spojit, bez suchopárnosti. Rasy vznikají z člověkovy bhavy: jeho stavu mysli. Teorie ras má vyhrazenou kapitolu (kapitola 6) v sanskrtském textu Náťa šástra, starobylém textu o umění z 1. tisíciletí př. n. l., připisovaném Bharatovi Munimu. Její nejúplnější výklad v dramatu, písních a dalších performativních uměních však nacházíme v dílech kašmírského šaivitského filozofa Abhinavagupty (kolem roku 1000 n. l.), což dokládá trvalost dlouhodobé estetické tradice starověké Indie. Podle teorie Náťa šástra je zábava žádoucím účinkem performativních umění, ale není jejich prvotním cílem. Prvotním cílem je přenést diváky do jiné, paralelní reality plné úžasu a blaženosti, kde zažívají podstatu svého vlastního vědomí a přemýšlejí o duchovních a morálních otázkách. Ačkoli je koncept rasy základem mnoha forem indických umění, včetně tance, hudby, divadla, malířství, sochařství a literatury, interpretace a realizace konkrétní rasy se liší v různých stylech a školách. Indická teorie rasy se také nachází v hinduistických uměních a hudebních produkcích rámajánského období na Bali a na Jávě (Indonésie), ale s regionálním tvůrčím vývojem.
Facebook Twitter