Ošklivost (francouzsky desgouster, z latinského gustus, „chuť“) je emoční reakce odmítnutí nebo odporu k něčemu potenciálně nakažlivému [1] nebo něčemu považovanému za urážlivé, nepříjemné nebo nepříjemné.
V knize „Vyjadřování emocí u člověka a zvířat“ Charles Darwin napsal, že odpor je pocit, který se týká něčeho odporného. Ošklivost je pociťována primárně ve vztahu k chuti (vnímané nebo představované) a sekundárně k čemukoli, co vyvolává podobný pocit čichem, hmatem nebo zrakem. Hudbou citliví lidé mohou být dokonce znechuceni kakofonií neharmonických zvuků.
Výzkum neustále prokazuje vztah mezi odporem a úzkostnými poruchami, jako je arachnofobie, fobie typu krev-injekce-poranění a obsedantně-kompulzivní porucha související se strachem z kontaminace (také známá jako OCD). [2] [3] Ošklivost je jednou ze základních emocí v teorii emocí Roberta Plutchika a Paul Rozin ji rozsáhle studoval. [4] Vyvolává charakteristický výraz obličeje, jeden ze šesti univerzálních výrazů obličeje emocí Paula Ekmana. Na rozdíl od emocí strachu, hněvu a smutku je odpor spojen se snížením srdeční frekvence. [5]
Příznaky
Fyzické příznaky odporu mohou zahrnovat:
Zvedání žaludku
Nevolnost
Zvracení
Zrychlené dýchání
Zvýšené pocení
Zčervenání nebo zblednutí obličeje
Zúžení očí
Zakřivení horního rtu
Snížení srdeční frekvence
Kognitivní příznaky odporu mohou zahrnovat:
Myšlenky na znečištění nebo kontaminaci
Vyhýbání se objektům nebo situacím, které vyvolávají odpor
Strach z onemocnění nebo znečištění
Obtíže se soustředěním nebo přemýšlením
Negativní myšlenky o sobě samém nebo o světě
Příčiny
Odpor může být způsoben řadou faktorů, včetně:
Biologické faktory: Některé věci, jako jsou fekálie a rozkládající se maso, jsou přirozeně odporné, protože jsou spojeny s nemocí nebo nebezpečím.
Kulturní faktory: To, co se považuje za odporné, se může lišit v závislosti na kultuře. Například v některých kulturách se považuje za odporné jíst hmyz, zatímco v jiných kulturách se považuje za pochoutku.
Individuální zkušenosti: Osobní zkušenosti mohou také ovlivnit, co se považuje za odporné. Například někdo, kdo byl zraněn zvířetem, může být znechucen všemi zvířaty.
Léčba
Léčba odporu se zaměřuje na snížení příznaků a zlepšení kvality života. Existuje řada léčebných postupů, které mohou být účinné, včetně:
Terapie: Terapie může pomoci lidem pochopit jejich odpor a vyvinout strategie pro jeho zvládnutí.
Léky: V některých případech mohou být předepsány léky, jako jsou antidepresiva nebo úzkostné léky, aby pomohly zvládnout příznaky odporu.
Relaxační techniky: Relaxační techniky, jako je jóga nebo meditace, mohou pomoci snížit stres a úzkost spojenou s odporem.
Vyhýbání se spouštěčům: Vyhýbání se situacím nebo objektům, které vyvolávají odpor, může pomoci snížit příznaky. Je však důležité si uvědomit, že vyhýbání se může dlouhodobě zhoršit odpor.
Prognóza
Prognóza odporu závisí na závažnosti příznaků a základní příčině. V mnoha případech lze odpor zvládnout pomocí léčby. V některých případech však může být odpor chronickým stavem.