Umělecké dílo ve věku technické reprodukovatelnosti (1935) od Waltera Benjamina je esej kulturní kritiky, která navrhuje a vysvětluje, že mechanická reprodukce snižuje auru (jedinečnost) uměleckého díla [1] a že ve věku mechanické reprodukce a absence tradiční a rituální hodnoty by byla produkce umění inherentně založena na praxi politiky. Esej, napsaná během nacistického režimu (1933–1945) v Německu, představuje teorii umění, která je „užitečná pro formulování revolučních požadavků v politice umění“ ve společnosti masové kultury. [2] Předmět a témata Benjaminovy eseje: aura uměleckého díla; umělecká autentičnost artefaktu; kulturní autorita uměleckého díla; a estetizace politiky pro produkci umění, se staly zdroji pro výzkum v oblastech dějin umění a architektonické teorie, kulturních studií a teorie médií. [3] Původní esej „Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti“ vyšla ve třech vydáních: (i) německé vydání „Das Kunstwerk im Zeitalter seiner technischen Reproduzierbarkeit“ v roce 1935; (ii) francouzské vydání „L'œuvre d'art à l'époque de sa reproduction mécanisée“ v roce 1936; a (iii) německé revidované vydání v roce 1939, ze kterého pocházejí současné anglické překlady eseje s názvem „Umělecké dílo ve věku mechanické reprodukce“. [4]
Facebook Twitter