Chvála stínů
Chvála stínů (陰翳礼讃, In'ei Raisan) je esej o japonské estetice z roku 1933 od japonského autora Jun'ičiró Tanizakiho. Do angličtiny ji v roce 1977 přeložili akademičtí studenti japonské literatury Thomas J. Harper a Edward Seidensticker. V roce 2017 vyšel nový překlad od Gregoryho Starra.
Obsah
Tanizaki v eseji argumentuje, že tradiční japonská architektura a design jsou krásné, protože využívají stíny a tmu. Tvrdí, že Západ příliš zdůrazňuje světlo a jasnost, což vede k ploché a bezduché estetice. Naopak japonská kultura oceňuje subtilní krásu stínů a tmy, což vytváří pocit hloubky, tajemství a intimity.
Tanizaki uvádí několik příkladů japonské architektury a designu, které využívají stíny a tmu k estetickému efektu. Například popisuje čajovny, které jsou záměrně postaveny v tmavých a stinných prostorech, aby navodily pocit klidu a koncentrace. Popisuje také tradiční japonské domy, které jsou navrženy tak, aby využívaly přirozené světlo a stíny, aby vytvořily pocit tepla a útulnosti.
Tanizaki také diskutuje o roli stínů a tmy v japonském umění. Tvrdí, že japonské malířství a kaligrafie jsou krásné, protože využívají stíny a tmu k vytvoření pocitu hloubky a pohybu. Popisuje také japonskou keramiku, která je často glazovaná tmavými a matnými barvami, aby vytvořila pocit elegance a sofistikovanosti.
Vliv
Esej Chvála stínů měla významný vliv na západní pochopení japonské estetiky. Pomohla Západu ocenit krásu stínů a tmy a inspirovala nové přístupy k architektuře, designu a umění. Esej je stále považována za klasické dílo o japonské estetice a nadále inspiruje umělce a designéry po celém světě.
Klíčová témata
Krása stínů a tmy
Rozdíl mezi japonskou a západní estetikou
Využití stínů a tmy v japonské architektuře, designu a umění
Role stínů a tmy v japonské kultuře