Moudrostní literatura je literární žánr běžný ve starověkém Předním východě. Skládá se z výroků mudrců a moudrých, kteří nabízejí učení o božství a ctnosti. Přestože tento žánr využívá techniky tradičního ústního vyprávění, byl šířen v písemné podobě. Nejstarší známá moudrostní literatura pochází z poloviny 3. tisíciletí př. n. l. a pochází ze starověké Mezopotámie a Egypta. Tyto oblasti pokračovaly ve vytváření moudrostní literatury i v následujících dvou a půl tisíciletích. Moudrostní literatura ze židovské, řecké, čínské a indické kultury se začala objevovat kolem poloviny 1. tisíciletí př. n. l. V 1. tisíciletí n. l. vznikla egyptsko-řecká moudrostní literatura, jejíž některé prvky byly později včleněny do islámského myšlení. Velkou část moudrostní literatury lze zhruba rozdělit do dvou typů – konzervativní „pozitivní moudrost“ a kritická „negativní moudrost“ nebo „marnostní literatura“: Konzervativní pozitivní moudrost – pragmatické, reálné rady o správném chování a jednání, dosahování úspěchu v životě, žití dobrého a naplňujícího života atd. Příklady tohoto žánru zahrnují Přísloví, Šuruppakův návod a první část Sima Milka. Kritická negativní moudrost (také známá jako „marnostní literatura“ nebo „moudrost v protestu“) – pesimističtější pohled, často vyjadřující skepsi ohledně rozsahu lidských úspěchů, zdůrazňující nevyhnutelnost smrtelnosti, prosazující odmítnutí všech materiálních zisků a vyjadřující názor carpe diem, že protože nic nemá vnitřní hodnotu (téma marnosti) a vše skončí (téma memento mori), měl by si člověk prostě užívat života naplno, dokud může (téma carpe diem). Příklady tohoto žánru zahrnují Kazatele, Baladu o raných vládcích, Enlila a Namzitarru, druhou část Sima Milka (synova odpověď) a Nig-Nam Nu-Kal („Nic nemá hodnotu“). Dalším běžným žánrem jsou existenciální díla, která se zabývají vztahem mezi člověkem a Bohem, božskou odměnou a trestem, teodicí, problémem zla a tím, proč se dobrým lidem dějí špatné věci. Hlavním hrdinou je „spravedlivý trpitel“ – dobrý člověk, kterého postihla tragédie a který se snaží pochopit svůj úděl v životě. Nejslavnějším příkladem je Kniha Job, která však byla předcházena a pravděpodobně vycházela z dřívějších mezopotámských děl, jako je Babylonská teodicea (někdy nazývaná Babylonský Job), Ludlul bēl nēmeqi („Budu chválit Pána moudrosti“ nebo „Báseň o spravedlivém trpiteli“), Dialog mezi člověkem a jeho Bohem a sumerský Člověk a jeho Bůh. Literární žánr zrcadel pro knížata, který má dlouhou historii v islámské a západní renesanční literatuře, je sekulárním příbuzným moudrostní literatury. V klasickém starověku byla didaktická poezie Hésioda, zejména jeho Práce a dny, považována za zdroj poznání podobný moudrostní literatuře Egypta, Babylónie a Izraele. Předislámská poezie je plná mnoha básní moudrosti, včetně poezie Zuhayra bin Abī Sūlmā (520–609).
Facebook Twitter