Libretto Libretto (z italského slova libretto, doslova „knížečka“) je text používaný v rozsáhlém hudebním díle, jako je opera, opereta, maska, oratorium, kantáta nebo muzikál. Pojem libreto se někdy používá také pro označení textu významných liturgických děl, jako je mše, rekviem a sakrální kantáta, nebo dějové linie baletu. Italské slovo libretto (vyslovuje se [liˈbretto], množné číslo libretti [liˈbretti]) je zdrobnělina slova libro („kniha“). Někdy se pro libreta v daném jazyce používají ekvivalenty z jiných jazyků, například livret pro francouzská díla, Textbuch pro německá díla a libreto pro španělská díla. Libretto se liší od synopse nebo scénáře děje v tom, že libreto obsahuje všechna slova a jevištní pokyny, zatímco synopse děj pouze shrnuje. Někteří historici baletu také používají slovo libreto pro označení 15- až 40stránkových knih, které se v 19. století prodávaly pařížskému baletnímu publiku a obsahovaly velmi podrobný popis děje baletu, scéna po scéně. Vztah libretisty (tj. autora libreta) ke skladateli při tvorbě hudebního díla se v průběhu staletí měnil, stejně jako zdroje a techniky psaní, které se používaly. V kontextu moderního anglicky mluveného muzikálového divadla se libreto často označuje jako „kniha“ díla, i když toto použití obvykle nezahrnuje zpívané texty. Vznik a vývoj libreta Původ libreta lze vysledovat až k středověkému dramatu, které se vyvinulo z liturgických her. V raných operách 16. a 17. století bylo libreto často pouhým sled scén spojených hudbou, ale postupem času se stalo důležitější součástí díla. V 18. století se libreto stalo hlavním prostředkem pro vyjádření dramatického obsahu opery a skladatele začali spolupracovat s libretisty na vytváření děl, která byla nejen hudebně působivá, ale také dramaticky přesvědčivá. V 19. století se libreto stalo ještě důležitějším, protože se opera stala populárnější a dostupnější širšímu publiku. Libretisté jako Lorenzo da Ponte a Richard Wagner začali psát libreta, která byla sama o sobě literárními díly a která významně přispívala k úspěchu oper, pro které byla napsána. Ve 20. století se libreto stalo ještě rozmanitějším, protože skladatelé začali experimentovat s novými formami a styly opery. Někteří skladatelé, jako například Arnold Schönberg a Igor Stravinskij, psali svá vlastní libreta, zatímco jiní, jako například Benjamin Britten a Gian Carlo Menotti, spolupracovali s libretisty na vytvoření děl, která zkoumala nové dramatické a hudební možnosti. Struktura a obsah libreta Libretto je obvykle rozděleno do několika částí, které se nazývají akty nebo scény. Každá část má svůj vlastní děj a hudební styl a často se vyznačuje určitým tématem nebo náladou. Libreto také obsahuje jevištní pokyny, které skladateli a režisérovi sdělují, jak má být dílo provedeno. Obsah libreta se může značně lišit v závislosti na typu hudebního díla, pro které je napsáno. Libreta opery se obvykle zaměřují na velké dramatické příběhy, zatímco libreta opereta jsou často lehčí a komediálnější. Libreta oratorií a kantát se často zabývají náboženskými nebo filozofickými tématy. Libretista Libretista je osoba, která píše libreta. Libretisté jsou obvykle zkušení spisovatelé, kteří mají hluboké znalosti hudby a divadla. Musí být schopni psát text, který je nejen dramaticky přesvědčivý, ale také hudebně zpívatelný. Někteří libretisté jsou také skladateli, zatímco jiní jsou samostatnými spisovateli. Někteří z nejznámějších libretistů v historii opery patří Lorenzo da Ponte, Richard Wagner, Hugo von Hofmannsthal a W. H. Auden. Význam libreta Libretto hraje v hudebním díle zásadní roli. Poskytuje dramatický základ pro hudbu a pomáhá utvářet celkovou atmosféru a tón díla. Dobré libreto může výrazně přispět k úspěchu hudebního díla, zatímco špatné libreto může dílo vážně poškodit. Libretto je také důležitým dokumentem pro historiky hudby a divadla. Poskytuje vhled do způsobu, jakým skladatelé a libretisté spolupracovali při vytváření hudebních děl, a pomáhá nám pochopit kontext, ve kterém byla tato díla vytvořena.
Facebook Twitter