Fénicie Fénicie (řecky Φοινίκη, Phoinikē) byla starověká semitská talasokratická civilizace, která vznikla na pobřežním pásu levantinského regionu východního Středomoří, především na území dnešního Libanonu. Území Féničanů se v průběhu historie rozšiřovalo a zmenšovalo, přičemž jádro jejich kultury se rozkládalo od Arvádu v dnešní Sýrii po horu Karmel v dnešním Izraeli a pokrývalo celé pobřeží dnešního Libanonu. Kromě své vlasti se Féničané prostřednictvím obchodu a kolonizace rozšířili po celém Středomoří od Kypru až po Pyrenejský poloostrov. Féničané byli přímými nástupci kenaanských obyvatel doby bronzové a po úpadku většiny hlavních kultur v době pozdní doby bronzové a v době železné bez přerušení pokračovali v jejich kulturních tradicích. Předpokládá se, že se sami označovali za Kenaany a svou zemi nazývali Kanaan, což naznačuje nepřetržitou kulturní a geografickou souvislost. Název Fénicie je starověký řecký exonym, který přesně neodpovídal soudržné kultuře nebo společnosti, jak by ji chápali místní obyvatelé. Proto se dělení mezi Kenaany a Féničany kolem roku 1200 př. n. l. považuje za moderní a umělé rozdělení. Féničané, známí svými schopnostmi v obchodu, mořeplavbě a navigaci, ovládali obchod v celé klasické antické době a vybudovali rozsáhlou námořní obchodní síť, která trvala přes tisíc let. Tato síť usnadnila kulturní výměnu mezi hlavními kolébkami civilizace, jako bylo Řecko, Egypt a Mezopotámie. Féničané zakládali kolonie a obchodní stanice po celém Středomoří; Kartágo, osada v severozápadní Africe, se v sedmém století př. n. l. stalo významnou civilizací samo o sobě. Féničané byli organizováni v městských státech, podobně jako ve starověkém Řecku, z nichž nejvýznamnější byly Tyros, Sidón a Byblos. Každý městský stát byl politicky nezávislý a neexistují žádné důkazy o tom, že by se Féničané považovali za jedinou národnost. Zatímco většině městských států vládla nějaká forma království, vliv prostřednictvím oligarchií pravděpodobně uplatňovaly obchodnické rodiny. Přestože fénická civilizace ve východním Středomoří dosáhla svého vrcholu v devátém století př. n. l., postupně upadala kvůli vnějším vlivům a dobytím. Jejich přítomnost však přetrvávala ve středním a západním Středomoří až do zničení Kartága v polovině druhého století př. n. l. Féničané byli dlouho považováni za ztracenou civilizaci kvůli nedostatku původních písemných záznamů a teprve od poloviny 20. století jsou historici a archeologové schopni odhalit komplexní a vlivnou civilizaci. Jejich nejznámějším odkazem je nejstarší ověřená abeceda na světě, jejíž původ byl spojen s původem hebrejského písma prostřednictvím proto-sinajského písma, a která byla přenesena přes Středomoří a použita k vývoji arabského písma a řecké abecedy a následně latinky a cyrilice. Féničanům se také připisují inovace v lodní dopravě, navigaci, průmyslu, zemědělství a vládě. Předpokládá se, že jejich mezinárodní obchodní síť podpořila ekonomické, politické a kulturní základy klasické západní civilizace.
Facebook Twitter