Etymologiae Etymologiae (latinsky „Etymologie“), také známé jako Origines („Původy“), obvykle zkracovány jako Orig., je etymologická encyklopedie od křesťanského biskupa Isidora ze Sevilly (cca 560–636) napsaná ke konci jeho života. Isidorovi napsal knihu jeho přítel Braulio, biskupa ze Zaragozy. Etymologiae je organizovaný soubor znalostí ze stovek klasických zdrojů; tři jeho knihy jsou z velké části odvozeny od Pliniova díla Naturalis historia. Isidor uvává Plinia, ale ne své další hlavní zdroje, jmenovitě Cassiodora, Servia a Gaia Julia Solina. Etymologiae pokrývá encyklopedický rozsah témat. Etymologie, tj. počátek slov, je významná, ale dílo se také mimo jiné zabývá gramatikou, rétorikou, matematikou, geometrií, hudební teorií, astronomií, medicínou, právem, církví a heretickými sektami, gramatikou, jazyky, městy, lidmi, zvířaty, fyzickým světem, geografií, veřejnými budovami, silnicemi, kogy, skalami, zeměělstvím, válkou, loděmi, oděvy, potravinami a nástroji. Etymologiae byly široce používanou učebnicí po celém středověku. Byly tak oblíbené, že se četly místo originálních klasik, které shrnovaly; v důsledku to některé z těchto klasik upadly v zapomnění a byly ztraceny. Cituje je i Alighieri (který Isidora umístil do svého Ráje), Chaucer a zmínil se o nich i Boccaccio, Petrarca a John Gower. Z přibližně tisíc dochovaných rukopisných kopií je nejvýznačnější Codex Toletanus z 13. století; nejstarší dochovaný rukopis, Codex Sangallensis, uchovává knihy XI až XX z 9. století. Etymologie byly vytištěny nejméně v deseti edicích mezi lety 1472 a 1530, po nichž jejich význam v průběhů renesance poklesl. První kritické vydání bylo vytištěno v Madridu v roce 1599; první moderní kritické vydání upravil W. M. Lindsey v roce 1911. Ač jsou v moderní době méně známé, moderní učenci uznávají význam tohoto díla při zachovávání klasických textů i při poskytování vhledu do středověkého myšlení.
Facebook Twitter