Pohřební umění Pohřební umění je jakýkoli umělecký předmět tvořící nebo umístěný v úložišti ostatků zemřelých. Tento pojem zahrnuje širokou škálu forem, včetně cenotafů („prázdných hrobek“), náhrobních památek, které neobsahují lidské ostatky, a společných památníků mrtvým, jako jsou válečné památníky, které mohou nebo nemusí obsahovat ostatky, a řadu prehistorických megalitických staveb. Pohřební umění může plnit mnoho kulturních funkcí. Může hrát roli v pohřebních rituálech, sloužit jako předmět pro použití zesnulými v posmrtném životě a oslavovat život a úspěchy zesnulých, ať už jako součást příbuzenských praktik uctívání předků nebo jako veřejně řízená dynastická výstava. Může také fungovat jako připomínka smrtelnosti lidstva, jako vyjádření kulturních hodnot a rolí a pomáhat usmiřovat duchy zemřelých, udržovat jejich laskavost a zabraňovat jejich nežádoucímu vniknutí do života živých. Ukládání předmětů se zjevným estetickým záměrem se nachází téměř ve všech kulturách – výjimkou je hindská kultura, která má málo takových předmětů. Mnoho z nejznámějších uměleckých výtvorů minulých kultur – od egyptských pyramid a pokladu Tutanchamona až po terakotovou armádu obklopující hrobku Čchin Š’-chuanga, mauzoleum v Halikarnassu, pohřební loď Sutton Hoo a Tádž Mahal – jsou hrobky nebo předměty nalezené v nich a kolem nich. Ve většině případů bylo specializované pohřební umění vyráběno pro mocné a bohaté, i když pohřby obyčejných lidí mohly zahrnovat jednoduché památky a hrobové zboží, obvykle z jejich majetku. Důležitým faktorem ve vývoji tradic pohřebního umění je rozdělení mezi tím, co mělo být viditelné návštěvníkům nebo veřejnosti po dokončení pohřebních obřadů. Například poklad faraona Tutanchamona z 18. dynastie, ačkoli byl výjimečně nákladný, neměl být nikdy znovu spatřen poté, co byl uložen, zatímco vnější část pyramid byla trvalou a vysoce účinnou demonstrací moci jejich tvůrců. Podobné rozdělení lze pozorovat ve velkolepých východoasijských hrobkách. V jiných kulturách bylo téměř veškeré umění spojené s pohřbem, s výjimkou omezeného hrobového zboží, určeno pro pozdější prohlížení veřejností nebo alespoň těmi, které přijali strážci. V těchto kulturách vzkvétaly tradice, jako jsou vyřezávané sarkofágy a náhrobní památky řecké a římské říše a později křesťanského světa. Mauzoleum určené k návštěvě bylo nejhonosnějším typem hrobky v klasickém světě a později běžným v islámské kultuře.
Facebook Twitter