Předkoloniální Indie Historie indického subkontinentu sahá až do pravěku, přičemž první známky lidské přítomnosti pocházejí z doby před 73 000 až 55 000 lety. V 8. tisíciletí př. n. l. se objevují první důkazy o usedlém způsobu života, který se postupně vyvinul do vyspělé kultury údolí Indu, která vzkvétala mezi 2500 a 1900 př. n. l. na území dnešního Pákistánu a severozápadní Indie. Kolem roku 2000 př. n. l. způsobilo dlouhodobé sucho rozpad velkých městských center v údolí Indu a obyvatelstvo se rozptýlilo do vesnic. Zhruba ve stejné době začaly do oblasti Pandžábu z oblasti Střední Asie pronikat indoárijské kmeny. V období Véd (1500–500 př. n. l.) vznikly velké sbírky náboženských hymnů (Védy). Společnost byla rozdělena do varnového systému, který je patrný dodnes, i když se v průběhu času vyvíjel. Pastýřští a kočovní Indoárijci se rozšířili z Pandžábu do Gangské nížiny. Kolem roku 600 př. n. l. vznikla nová, mezioblastní kultura. Malá náčelnictví (janapady) se začala spojovat do větších států (mahajanapady). Došlo k druhé urbanizaci, která přinesla rozvoj nových asketických hnutí a náboženských konceptů, včetně vzniku džinismu a buddhismu. Ten se spojil s existujícími náboženskými kulturami subkontinentu a dal vznik hinduismu. Chandragupta Maurya svrhl dynastii Nanda a založil první velkou říši ve starověké Indii, Maurjovskou říši. Ta se zhroutila v roce 185 př. n. l., kdy byl tehdejší císař Brihadratha zavražděn svým generálem Pushyamitrou Sungou. Shunga následně založil Shungskou říši na severu a severovýchodě subkontinentu, zatímco Řecko-baktrijské království si nárokovalo severozápad a založilo Indo-řecké království. Různé části Indie byly ovládány různými dynastiemi, včetně říše Gupta v 4. až 6. století n. l. Toto období, které bylo svědkem hinduistického náboženského a intelektuálního oživení, je známé jako klasické nebo zlaté období Indie. Aspekty indické civilizace, správy, kultury a náboženství se rozšířily do velké části Asie, což vedlo ke vzniku indických království v regionu a vytvoření Velké Indie. Nejdůležitější událostí mezi 7. a 11. stoletím byl třístranný boj soustředěný kolem města Kannauj. V jižní Indii se od poloviny 5. století objevily mocné říše. Dynastie Čola dobyla jižní Indii v 11. století. V raném středověku ovlivnila indická matematika, včetně hindských číslic, vývoj matematiky a astronomie v arabském světě, včetně vytvoření hindusko-arabského číselného systému. Islámské výboje se začaly omezeně objevovat v moderním Afghánistánu a Sindhu již v 8. století, následovaly invaze Mahmúda Ghazniho. V roce 1206 n. l. založili střední Asiaté Delhijský sultanát, který na počátku 14. století ovládal velkou část severního indického subkontinentu. Později však začal upadat a na konci 14. století došlo ke vzniku dekkánských sultanátů. Vznikl také bohatý Bengálský sultanát, který trval více než tři století. V tomto období se také objevily mocné hinduistické státy, zejména říše Vijayanagara a rádžputské státy. V 15. století se objevil sikhismus. Raně novověké období začalo v 16. století, kdy Mughalská říše dobyla většinu indického subkontinentu. Mughalská říše postupně upadala na počátku 18. století, což dalo příležitost Marathům, Sikhům, Mysoreům, Nizámům a Nawabům Bengálska ovládnout velké oblasti indického subkontinentu. Od poloviny 18. do poloviny 19. století byly velké oblasti Indie postupně anektovány Východoindickou společností, která jednala jako suverénní moc jménem britské vlády. Nespokojenost s vládou společnosti v Indii vedla k indickému povstání v roce 1857. Poté byla Indie přímo ovládána britskou korunou v Britské Indii. Po první světové válce zahájil Indický národní kongres vedený Mahatmou Gandhim celonárodní boj za nezávislost. Později začala Všeindia muslimská liga prosazovat samostatný muslimský národní stát. V srpnu 1947 bylo Britské indické impérium rozděleno na Dominion Indie a Dominion Pákistán, z nichž každý získal nezávislost.
Facebook Twitter