Indické divadlo Indické divadlo je jednou z nejstarších divadelních forem a vyznačuje se propracovanými textovými, sochařskými a dramatickými efekty, které se objevily v polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem. Stejně jako v oblasti hudby a tance je indické divadlo definováno dramatickým představením založeným na konceptu Nritya, což je sanskrtské slovo pro drama, ale zahrnuje dramatické vyprávění, virtuózní tanec a hudbu. Historicky mělo indické divadlo vliv i za hranicemi své země a dostalo se do starověké Číny a dalších zemí Dálného východu. S islámskými výboji, které začaly v 10. a 11. století, bylo divadlo odrazováno nebo úplně zakázáno. Později, ve snaze znovu prosadit původní hodnoty a myšlenky, bylo podporováno vesnické divadlo po celém subkontinentu a vyvíjelo se v mnoha regionálních jazycích od 15. do 19. století. Moderní indické divadlo se vyvinulo v období koloniální nadvlády pod Britským impériem od poloviny 19. století do poloviny 20. století. Od druhé poloviny 19. století zaznamenaly divadla v Indii nárůst počtu a praxe. Po získání indické nezávislosti v roce 1947 se divadla rozšířila po celé Indii jako jeden z prostředků zábavy. Jako rozmanitý, multikulturní národ nelze indické divadlo redukovat na jediný, homogenní trend. V současné Indii je hlavní konkurencí jeho divadla ten, který představuje rostoucí televizní průmysl a šíření filmů produkovaných v indickém filmovém průmyslu se sídlem v Bombaji (dříve Bombaj), známém jako "Bollywood". Další významnou překážkou je nedostatek financí. Kathakali Kathakali je jednou z klasických divadelních forem z Keraly v Indii. Jedná se o vysoce stylizovanou formu tance-dramatu, která se vyznačuje propracovanými kostýmy, make-upem a pohyby. Příběhy v Kathakali jsou převážně převzaty z hinduistické mytologie a jsou vyprávěny prostřednictvím tance, hudby a zpěvu. Rasa lila Rasa lila je divadelní představení v manipurském tanečním stylu. Je založeno na legendě o milostném vztahu mezi hinduistickým bohem Krišnou a jeho manželkou Radhou. Rasa lila je charakteristická svými lyrickými písněmi, poetickými dialogy a expresivními tanci. Historie indického divadla Historie indického divadla sahá až do starověku. Nejstarší známé divadelní texty pocházejí z období kolem 200 př. n. l. a jsou známé jako "Natya Shastra". Natya Shastra je rozsáhlý traktát o dramatu, který pokrývá všechny aspekty divadelního umění, včetně herectví, režie, scénografie a hudby. Ve středověku se indické divadlo rozvíjelo pod vlivem různých kulturních vlivů, včetně buddhismu, džinismu a islámu. V tomto období se objevily nové divadelní formy, jako je "Yakshagana" v Karnatace a "Ankia Nat" v Asamu. V 19. století bylo indické divadlo ovlivněno západními divadelními tradicemi. Vznikla nová forma divadla zvaná "Parsi Theatre", která kombinovala prvky indického a západního divadla. V 20. století se indické divadlo stalo nástrojem národního probuzení. Indičtí dramatikové, jako je Rabíndranáth Thákur a Bhartendu Harishchandra, používali divadlo k šíření vlasteneckých myšlenek a k boji proti britské koloniální nadvládě. Po získání nezávislosti v roce 1947 se indické divadlo dále rozvíjelo. Vznikly nové divadelní skupiny a vznikly nové divadelní formy, jako je "Uličnické divadlo" a "Experimentální divadlo". Současné indické divadlo Současné indické divadlo je rozmanité a živé. Existuje mnoho různých divadelních skupin a divadelních forem, které vystupují v různých jazycích a stylech. Indické divadlo se stále vyvíjí a zkoumá nové způsoby vyprávění příběhů a zkoumání sociálních a politických otázek.
Facebook Twitter