Kyōgen (狂言, „šílená slova“ nebo „divoká řeč“) je forma tradičního japonského komického divadla. Vznikla souběžně s nó, byla uváděna společně s nó jako svého druhu entreakt mezi akty nó na stejném jevišti a dodnes má s nó úzké vazby, proto se někdy označuje jako nó-kjógen. Přesto se svým obsahem zcela liší od formálního, symbolického a slavnostního divadla nó. Kjogen je komická forma a jejím hlavním cílem je rozesmát diváky. Kjogen společně s nó tvoří součást divadla nógaku. [1] Kjogen je někdy přirovnáván k italské komické formě commedia dell'arte, která vznikla přibližně ve stejném období (14. století) a podobně využívá stálé postavy. Má také paralely s řeckou satyrskou hrou, krátkou komediální hrou uváděnou mezi tragédiemi.
Historie
Kjogen vznikl ve 14. století jako součást širšího kulturního fenoménu nazývaného sarugaku. Sarugaku byl druh lidového představení, které zahrnovalo různé formy zábavy, jako je akrobacie, žonglování a komedie. V průběhu času se sarugaku rozdělil na dvě odlišné formy: nó a kjogen.
Nó se vyvinulo v serióznější a formálnější divadelní formu, zatímco kjogen si zachoval svůj komický a lidový charakter. Kjogen byl často uváděn jako entreakt mezi akty nó, aby poskytl divákům komickou úlevu od vážnosti nó.
V období Edo (1603-1868) se kjogen stal samostatnou divadelní formou a začal být uváděn na samostatných jevištích. V této době se také vyvinuly různé styly kjogenu, z nichž nejznámější jsou okinawaná kjogen a kjótská kjogen.
V moderní době je kjogen stále populární formou divadla v Japonsku a uvádí se na jevištích po celém světě. V roce 2008 byl kjogen společně s nó zapsán na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Struktura
Kjogen je obvykle krátká hra, která trvá od 10 do 30 minut. Hry se často odehrávají v každodenních situacích a využívají běžné postavy. Kjogen využívá řadu komických technik, jako je nadsázka, slapstick a slovní humor.
Hry kjogen jsou často rozděleny do tří částí:
Jo (序): Úvod, který představuje postavy a situaci.
Ha (破): Střední část, která rozvíjí děj a konflikty.
Kjú (急): Závěr, který řeší konflikty a poskytuje komické vyvrcholení.
Postavy
Kjogen využívá řadu stálých postav, které jsou často stereotypní a mají přehnané vlastnosti. Mezi nejběžnější postavy patří:
Tarokaja (太郎冠者): Mladý sluha, který je často hloupý a naivní.
Dajokaja (大序冠者): Starý sluha, který je mazaný a lstivý.
Anu (庵主): Kněz nebo poustevník, který je často pomatený nebo výstřední.
Okuna (奥方): Manželka, která je často žárlivá a podezíravá.
Otoko (男): Manžel, který je často slabý a podpantoflák.
Masky a kostýmy
Kjogen využívá různé masky a kostýmy, které pomáhají charakterizovat postavy a zvýraznit jejich komické rysy. Masky jsou často přehnané a karikaturní a kostýmy jsou často barevné a okázalé.
Hudba
Kjogen je doprovázen hudbou, která se hraje na tradiční japonské nástroje, jako jsou flétna fue a buben taiko. Hudba pomáhá vytvářet atmosféru a podporuje komediální prvky her.
Vliv
Kjogen měl významný vliv na japonskou kulturu. Jeho komické techniky byly převzaty do jiných forem divadla, jako je kabuki a rakugo. Kjogen také inspiroval mnoho japonských umělců, spisovatelů a komiků.
Kjogen je důležitou součástí japonského kulturního dědictví a je stále populární formou divadla v Japonsku i po celém světě. Jeho komické techniky a stálé postavy nadále rozesmívají diváky všech věkových kategorií.