Hasan ibn Alí (asi 625 - 2. dubna 670) byl významný raně islámský alidský politický a náboženský vůdce. Byl nejstarším synem Alího a Fátimy a vnukem islámského proroka Mohameda. Hasan krátce vládl jako chalífa od ledna do srpna 661. V šíitském islámu je považován za druhého imáma, nástupce Alího a předchůdce svého bratra Husajna. Jako vnuk proroka je součástí ahl al-bajt a ahl al-kisa a také se zúčastnil události mubahala. Během chalífátu Alího (656-661) ho Hasan doprovázel ve vojenských taženích první fitny. Po Alího zavraždění v lednu 661 byl Hasan uznán chalífou v Kúfě. Jeho svrchovanost nebyla uznána syrským guvernérem Mu'áwijou I. (661-680), který vedl armádu do Kúfy a v dopisech naléhal na Hasanovu abdikaci. Hasan v reakci na to vyslal předvoj pod vedením Ubajda Alláha ibn al-Abbáse, aby zablokoval Mu'áwijův postup, dokud nedorazí s hlavní armádou. Mezitím byl Hasan těžce zraněn při nezdařeném pokusu o atentát ze strany charidžitů, frakce, která byla v opozici jak vůči Alímu, tak vůči Mu'áwijovi. Tento útok demoralizoval Hasannovu armádu a vedl k rozsáhlé dezerci. Ubajd Alláh a většina jeho vojáků také dezertovali poté, co je Mu'áwija podplatil. V srpnu 661 Hasan podepsal s Mu'áwijou mírovou smlouvu s podmínkou, že Mu'áwija bude vládnout v souladu s Koránem a sunnou, že jeho nástupce jmenuje rada a že Hasanovi přívrženci dostanou amnestii. Hasan se stáhl z politiky a abdikoval v Medíně, kde zemřel buď na nemoc, nebo byl otráven, ačkoli rané prameny téměř jednomyslně uvádějí, že byl otráven. Mu'áwija je všeobecně považován za strůjce Hasanovy vraždy, která odstranila překážku v nástupnictví jeho syna Jazída I. (680-683). Kritici Hasana označují jeho smlouvu s Mu'áwijou za projev slabosti a tvrdí, že od začátku zamýšlel kapitulovat. Vzhledem k Mu'áwijově vojenské převaze zastánci Hasana tvrdí, že jeho abdikace byla nevyhnutelná poté, co se jeho vojáci vzbouřili, a že byl motivován touhou po jednotě a míru mezi muslimy, což podle sunnitského hadísu předpověděl Mohamed. Další sunnitský hadís, který je také připisován Mohamedovi, předpověděl, že prorocká posloupnost potrvá třicet let, což bylo pravděpodobně některými ranými sunnitskými učenci interpretováno jako důkaz, že Hasanova chalífát byl správně vedený (rášid). V šíitské teologii božská neomylnost (isma) Hasana jako druhého šíitského imáma dále ospravedlňovala jeho postup. Jako právoplatný nástupce Mohameda v šíitském islámu pramenila Hasanova všezahrnující světská a náboženská autorita z božsky inspirovaného určení (nass), které nebylo zrušeno abdikací Mu'áwijovi, který uzurpoval pouze světskou autoritu. Imámat a chalífát jsou v šíitském islámu považovány za samostatné instituce až do doby, kdy Bůh dá imámovi vítězství.
Facebook Twitter