Husajn ibn Alí (arabsky: الحسين بن علي; 10. ledna 626 – 10. října 680) byl významná postava raného islámu. Byl vnukem islámského proroka Mohameda a synem Alího ibn Abí Táliba a Mohamedovy dcery Fátimy, stejně jako mladší bratr Hasana ibn Alího. Je považován za třetího imáma v šíitském islámu po svém bratrovi Hasanovi a před svým synem Alím ibn Husajnem Zajnem al-Ábidínem. Jako vnuk proroka je členem Ahl al-Bajt. Je také považován za člena Ahl al-Kisa a účastníka události Mubáhala. Mohamed popsal jeho a jeho bratra Hasana jako vůdce mládeže Ráje. Během chalífátu Alího ho Husajn doprovázel ve válkách. Po zavraždění Alího poslechl svého bratra a uznal smlouvu Hasana-Muáviji, přestože mu bylo navrženo, aby tak neučinil. V devítiletém období mezi Hasanovou abdikací v AH 41 (660 n. l.) a jeho smrtí v AH 49 (669 n. l.) se Hasan a Husajn stáhli do Medíny a snažili se držet dál od politického zapojení pro nebo proti Muávijovi. Po Hasanově smrti, když se Iráčané obrátili na Husajna ohledně povstání, Husajn jim nařídil, aby počkali, dokud bude Muávija naživu kvůli Hasanově mírové smlouvě s ním. Před svou smrtí jmenoval Muávija svým nástupcem svého syna Jazída, což bylo v rozporu se smlouvou Hasana-Muáviji. Když Muávija v roce 680 zemřel, Jazíd požadoval, aby mu Husajn přísahal věrnost. Husajn to odmítl udělat. V důsledku toho opustil svou rodnou Medínu a uchýlil se do Mekky v AH 60 (679 n. l.). Tam mu lidé z Kúfy poslali dopisy, pozvali ho do Kúfy a požádali ho, aby byl jejich imámem, a slíbili mu svou věrnost. Na Husajnově cestě do Kúfy s doprovodem asi 72 mužů byla jeho karavana zachycena 1000 silnou armádou chalífy v určité vzdálenosti od Kúfy. Byl nucen zamířit na sever a utábořit se na pláni Karbala 2. října, kam brzy poté dorazila větší umajjovská armáda o síle asi 4 000 nebo 30 000 mužů. Jednání selhala poté, co umajjovský guvernér Ubajd Alláh ibn Zijád odmítl Husajnovi bezpečný průchod, aniž by se podrobil jeho autoritě, což Husajn odmítl. Bitva vypukla 10. října, během níž byl Husajn umučen spolu s většinou jeho příbuzných a společníků, zatímco jeho přeživší rodinní příslušníci byli zajati. Po bitvě následovala druhá fitna, během níž Iráčané zorganizovali dvě samostatné kampaně, aby pomstili Husajnovu mučednickou smrt; první Tawwabin a druhou Mukhtar al-Thaqafi a jeho přívrženci. Bitva u Karbaly podnítila vývoj proalidské strany (Ší'at Alí) do jedinečné náboženské sekty s vlastními rituály a kolektivní pamětí. Má ústřední místo v šíitské historii, tradici a teologii a často je zmiňována v šíitské literatuře. Pro šíity se Husajnovo utrpení a mučednictví stalo symbolem oběti v boji za právo proti neprávu a za spravedlnost a pravdu proti nespravedlnosti a lži. Také poskytuje členům šíitské víry katalog hrdinských norem. Bitva je připomínána během každoročního desetidenního období během islámského měsíce Muharram mnoha muslimy, zejména šíity, vrcholícího desátý den měsíce, známého jako den Ašura. V tento den šíitští muslimové truchlí, pořádají veřejné procesí, organizují náboženská shromáždění, bijí se do hrudi a v některých případech se sebetrýzní. Sunnitští muslimové rovněž považují tuto událost za historickou tragédii; Husajn a jeho společníci jsou všeobecně považováni za mučedníky jak sunnitskými, tak šíitskými muslimy.
Facebook Twitter