Sturm und Drang
Sturm und Drang byl proto-romantický směr v německé literatuře a hudbě, který se rozvíjel od konce 60. let 18. století do počátku 80. let 18. století. V rámci tohoto hnutí byla dávána volný průchod individuální subjektivitě a zejména extrémům emocí jako reakce na vnímaná omezení racionalismu vnuceného osvícenstvím a souvisejícími estetickými směry.
Období je pojmenováno podle stejnojmenné hry Friedricha Maximiliana Klingera, která byla poprvé uvedena Abelovou Seylerovou proslulou divadelní společností v roce 1777. S hnutím Sturm und Drang je spojován filozof Johann Georg Hamann; dalšími významnými osobnostmi byli Johann Anton Leisewitz, Jakob Michael Reinhold Lenz, H. L. Wagner a Friedrich Maximilian Klinger. Johann Wolfgang von Goethe a Friedrich Schiller byli významnými představiteli tohoto hnutí v počátcích své tvorby, i když období svého působení v něm ukončili tím, že iniciovali to, co se později stalo výmarským klasicismem.
Charakteristika
Sturm und Drang se vyznačoval několika klíčovými charakteristikami:
Individualismus: Hnutí zdůrazňovalo důležitost individuální zkušenosti a emocí. Jednotlivci byli povzbuzováni k tomu, aby vyjadřovali své vlastní pocity a myšlenky bez ohledu na společenské normy nebo racionální omezení.
Emoce: Sturm und Drang kladl velký důraz na emoce, zejména na ty extrémní, jako je vášeň, vzrušení a smutek. Umělci se snažili vyvolat silné emocionální reakce u svého publika prostřednictvím dramatických scén, živých obrazů a vášnivých hudebních skladeb.
Revolta proti racionalismu: Hnutí Sturm und Drang se postavilo proti racionálnímu a osvícenskému důrazu na rozum a logiku. Umělci věřili, že rozum nedokáže plně pochopit lidskou zkušenost a že emoce a intuice jsou stejně důležité.
Zobrazování přírody: Příroda byla v hnutí Sturm und Drang často zobrazována jako divoká a nezkrotná síla, která odrážela emoční stavy postav. Umělci využívali bouře, hory a lesy k tomu, aby vytvořili atmosféru vášně a neklidu.
Gotika a středověk: Hnutí Sturm und Drang se inspirovalo gotickou architekturou a středověkou literaturou, které byly považovány za symboly vášně, tajemství a duchovního probuzení.
Hlavní představitelé
Johann Wolfgang von Goethe: Goethe byl jedním z nejvýznamnějších představitelů hnutí Sturm und Drang, zejména díky své hře "Utrpení mladého Werthera".
Friedrich Schiller: Schiller byl dalším významným představitelem, který psal hry, básně a eseje, které zkoumaly témata svobody, hrdinství a lásky.
Friedrich Maximilian Klinger: Klinger byl dramatik, který napsal hru "Sturm und Drang", která dala hnutí jeho jméno.
Jakob Michael Reinhold Lenz: Lenz byl dramatik a básník, jehož díla se vyznačovala intenzivní vášní a emocionalitou.
Johann Anton Leisewitz: Leisewitz byl dramatik, který psal hry o lásce, smrti a osudu.
Odkaz
Hnutí Sturm und Drang mělo významný vliv na vývoj romantismu v Německu a dalších částech Evropy. Jeho důraz na individualismus, emoce a revoltu proti racionalismu předznamenal příchod romantické éry. Díla představitelů hnutí Sturm und Drang jsou dodnes studována a oceňována pro svou vášeň, intenzitu a trvalou schopnost vyvolávat silné emoce.