Divadlo absurdity
Divadlo absurdity (francouzsky théâtre de l'absurde [teɑtʁ(ə) də lapsyʁd]) je poválečný termín pro určitý druh absurdních her, které napsali především evropští dramatikové koncem 50. let 20. století. Je to také termín pro styl divadla, který tyto hry představují.
Hry se do velké míry zaměřují na myšlenky existencialismu a vyjadřují, co se stane, když lidská existence postrádá smysl nebo účel a komunikace se rozpadá. Struktura her je typicky kruhová, přičemž koncový bod je stejný jako počáteční bod. Logická konstrukce a argumentace ustupují iracionální a nelogické řeči a konečnému závěru – tichu.
Divadlo absurdity je charakterizováno následujícími prvky:
Absurdní děj a postavy: Hry často obsahují bizarní a nesmyslné děje, ve kterých postavy jednají iracionálně a nelogicky.
Nedostatek komunikace: Postavy často mluví nesrozumitelně nebo si navzájem nerozumí. To vede k nedorozuměním, zmatku a pocitu izolace.
Existenciální témata: Hry zkoumají témata jako smysl života, lidská existence a odcizení.
Černý humor: Hry často obsahují černý humor, který se zabývá vážnými tématy způsobem, který je jak znepokojující, tak zábavný.
Mezi nejznámější dramatiky divadla absurdity patří:
Samuel Beckett
Eugène Ionesco
Jean Genet
Harold Pinter
Tom Stoppard
Divadlo absurdity bylo vlivným hnutím, které změnilo způsob, jakým se díváme na divadlo a lidskou existenci. Jeho hry jsou stále uváděny a studovány dodnes a nadále nás znepokojují a baví svými absurdními a existenciálními tématy.