Divadlo utlačovaných (TO) je soubor divadelních forem, které poprvé vypracoval brazilský divadelník Augusto Boal v 70. letech 20. století, nejprve v Brazílii a později v Evropě. Boala ovlivnila práce pedagoga a teoretika Paula Freira a jeho kniha Pedagogika utlačovaných. Boalovy techniky využívají divadlo jako prostředek k prosazování společenských a politických změn, původně v souladu s radikálně levicovou politikou a později s centristicko-levicovou ideologií. V divadle utlačovaných se publikum stává aktivním, takže jako „diváci-herci“ zkoumají, ukazují, analyzují a transformují realitu, ve které žijí.
Principy divadla utlačovaných
Divadlo utlačovaných je založeno na několika základních principech:
Divadlo jako prostředek k osvojení: Divadlo se používá jako nástroj k tomu, aby lidé pochopili a změnili svou vlastní realitu.
Aktivní publikum: Diváci nejsou pasivními příjemci, ale aktivními účastníky, kteří se podílejí na tvorbě a provádění divadelních her.
Kolektivní tvorba: Divadelní hry jsou vytvářeny a prováděny kolektivně, což podporuje spolupráci a sdílení moci.
Transformace reality: Cílem divadla utlačovaných je transformovat realitu tím, že zvýší povědomí o útlaku a poskytne lidem nástroje ke změně.
Techniky divadla utlačovaných
Divadlo utlačovaných používá řadu technik k dosažení svých cílů, včetně:
Forum divadlo: V tomto typu divadla diváci sledují scénu, která zobrazuje nějaký druh útlaku. Po scéně mohou diváci zastavit akci a vstoupit do role jedné z postav, aby prozkoumali různé způsoby, jak by mohli reagovat na útlak.
Obrazné divadlo: V tomto typu divadla diváci vytvářejí obrazy, které představují různé aspekty jejich života. Tyto obrazy lze poté použít k analýze útlaku a k hledání způsobů, jak jej překonat.
Divadlo novin: V tomto typu divadla diváci vytvářejí novinové články, které se týkají aktuálních událostí. Tyto články lze poté použít k tomu, aby se zvýšilo povědomí o sociálních a politických problémech a aby se hledaly způsoby, jak je řešit.
Dopad divadla utlačovaných
Divadlo utlačovaných mělo významný dopad na divadelní a sociální aktivismus po celém světě. Používá se v různých prostředích, včetně škol, komunitních center a věznic, k tomu, aby se podpořilo kritické myšlení, spolupráce a sociální změna.
Divadlo utlačovaných bylo kritizováno za to, že je příliš idealistické a že ne vždy vede k hmatatelným změnám. Přesto zůstává mocným nástrojem pro zvyšování povědomí o útlaku a pro poskytování lidem nástrojů ke změně.