Dianoia v Platonismu V platonismu je dianoia (řecky διάνοια) lidská kognitivní kapacita, proces nebo výsledek diskurzivního myšlení, konkrétně o matematických a technických předmětech. Je v protikladu k bezprostřednímu kognitivnímu procesu intuitivního chápání neboli noesis (νόησις). Dianoia ve farmakologii Ve farmakologii se termín dianoia vztahuje na vzácný vedlejší účinek selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), kdy dochází k významnému současnému narušení psychického stavu (halucinace, bludy, paranoia) a dolního trávicího traktu. Další podrobnosti Dianoia je považována za nižší formu poznání ve srovnání s noesis, která je přímým a intuitivním chápáním pravdy. Dianoia je založena na logickém uvažování a dedukci a je používána k odvozování závěrů z daných předpokladů. V Platónově dialogu "Ústava" je dianoia považována za ctnost moudrosti a je spojována s vládnoucí třídou filozofů-králů. Je to také jedna z čtyř hlavních ctností, spolu s odvahou, uměřeností a spravedlností. Ve farmakologii je dianoia charakterizována náhlým nástupem halucinací, bludů a paranoie, které jsou často doprovázeny gastrointestinálními příznaky, jako je nevolnost, zvracení a průjem. Příčina tohoto vzácného vedlejšího účinku není zcela známa, ale předpokládá se, že souvisí s interakcí SSRI s neurotransmitery v mozku. Dianoia je tedy komplexní pojem s různými významy v různých kontextech. V Platonismu je to forma kognitivního myšlení, zatímco ve farmakologii je to vzácný vedlejší účinek SSRI.
Facebook Twitter