Psychofyziologie (z řeckého ψῡχή, psȳkhē, „dech, život, duše“; φύσις, physis, „příroda, původ“; a -λογία, -logia) je odvětví psychologie, které se zabývá fyziologickými základy psychologických procesů. [1] Zatímco psychofyziologie byla v 60. a 70. letech 20. století obecným širokým polem výzkumu, nyní se stala poměrně specializovanou na základě metod, tématu studií a vědeckých tradic. Metody se liší jako kombinace elektrofyziologických metod (jako je EEG), neurozobrazování (MRI, PET) a neurochemie. Témata se rozdělila do subspecializací, jako je sociální, sportovní, kognitivní, kardiovaskulární, klinická a další odvětví psychofyziologie.
Historie
Kořeny psychofyziologie sahají až do 19. století, kdy vědci jako Wilhelm Wundt a Hermann von Helmholtz začali zkoumat vztah mezi fyziologickými procesy a psychologickými zážitky. V roce 1879 založil Wundt první psychologickou laboratoř na světě na univerzitě v Lipsku, kde prováděl průkopnické výzkumy v oblasti psychofyziky, která zkoumá vztah mezi fyzikálními podněty a psychologickými vjemy.
V první polovině 20. století se psychofyziologie stala samostatným oborem výzkumu. Vědci jako Ivan Pavlov, John B. Watson a B. F. Skinner vyvinuli behavioristické teorie, které zdůrazňovaly roli fyziologických podnětů v utváření chování. V 50. a 60. letech 20. století se psychofyziologie začala více zaměřovat na kognitivní procesy, jako je vnímání, paměť a myšlení.
Metody
Psychofyziologové používají širokou škálu metod ke studiu vztahu mezi fyziologickými procesy a psychologickými zážitky. Mezi běžně používané metody patří:
Elektrofyziologické metody: Tyto metody měří elektrickou aktivitu mozku, srdce a dalších orgánů. Elektroencefalografie (EEG) měří elektrickou aktivitu mozku, zatímco elektrokardiografie (EKG) měří elektrickou aktivitu srdce.
Neurozobrazovací metody: Tyto metody poskytují obrazy struktury a funkce mozku. Magnetická rezonance (MRI) a pozitronová emisní tomografie (PET) jsou dvě běžně používané neurozobrazovací metody.
Neurochemické metody: Tyto metody měří hladiny neurotransmiterů a dalších chemických látek v mozku. Vysokotlaká kapalinová chromatografie (HPLC) a plynová chromatografie-hmotnostní spektrometrie (GC-MS) jsou dvě běžně používané neurochemické metody.
Témata
Psychofyziologie se zabývá širokou škálou témat, včetně:
Sociální psychofyziologie: Tato oblast zkoumá fyziologické základy sociálního chování, jako je empatie, agrese a spolupráce.
Sportovní psychofyziologie: Tato oblast zkoumá fyziologické základy sportovního výkonu, jako je vytrvalost, síla a koordinace.
Kognitivní psychofyziologie: Tato oblast zkoumá fyziologické základy kognitivních procesů, jako je vnímání, paměť a myšlení.
Kardiovaskulární psychofyziologie: Tato oblast zkoumá fyziologické základy kardiovaskulárního systému, jako je srdeční frekvence a krevní tlak.
Klinická psychofyziologie: Tato oblast zkoumá fyziologické základy duševních poruch, jako je úzkost, deprese a schizofrenie.
Aplikace
Psychofyziologie má širokou škálu aplikací, včetně:
Diagnostika a léčba duševních poruch: Psychofyziologické metody lze použít k diagnostice a léčbě duševních poruch, jako je úzkost, deprese a schizofrenie.
Zlepšení sportovního výkonu: Psychofyziologické metody lze použít ke zlepšení sportovního výkonu identifikací fyziologických faktorů, které ovlivňují výkon.
Vývoj nových technologií: Psychofyziologické metody lze použít k vývoji nových technologií, jako jsou rozhraní mozek-počítač, která umožňují lidem ovládat zařízení pomocí svých myšlenek.
Závěr
Psychofyziologie je fascinující a rychle se rozvíjející obor, který se zabývá vztahem mezi fyziologickými procesy a psychologickými zážitky. Psychofyziologové používají širokou škálu metod ke studiu tohoto vztahu a jejich práce má širokou škálu aplikací, včetně diagnostiky a léčby duševních poruch, zlepšování sportovního výkonu a vývoje nových technologií.