Nearistotelovské drama Nearistotelovské drama, také známé jako "epická forma" dramatu, je druh hry, jejíž dramaturgická struktura se odlišuje od rysů klasické tragédie a namísto toho přejímá rysy eposu, jak je definoval starověký řecký filozof Aristotelés ve své Poetice (kolem 335 př. n. l.). Německý modernistický divadelník Bertolt Brecht vytvořil termín "nearistotelovské drama", aby popsal dramaturgické rozměry své vlastní tvorby, počínaje rokem 1930 sérií poznámek a esejů nazvaných "O nearistotelovském dramatu". V nich označuje svůj muzikál Žebrácká opera (1928) jako příklad "epické formy". "Podle Aristotelovy definice," píše Brecht, "byl rozdíl mezi dramatickou a epickou formou přičítán jejich odlišným metodám konstrukce." Metoda konstrukce zde odkazuje na vztah, který hra vytváří mezi svými částmi a celkem: "Epický spisovatel Döblin poskytl vynikající kritérium, když řekl, že u epického díla, na rozdíl od dramatického, lze takříkajíc vzít nůžky a rozstříhat je na jednotlivé části, které zůstávají plně schopné života." Brecht také definuje kontrast mezi tradičním, aristotelovským "dramatickým" a svým vlastním "epickým" jako odpovídající idealistickým a materialistickým filozofickým postojům: "Epické drama se svým materialistickým stanoviskem a nedostatkem zájmu o jakékoli investice emocí jeho diváků nezná žádný cíl, ale pouze koncový bod, a zná jiný druh řetězu, jehož průběh nemusí být přímý, ale může být klidně v křivkách nebo dokonce ve skocích. [...] Kdykoli se setkáme s materialismem, vznikají v dramatu epické formy, a nejvýrazněji a nejčastěji v komedii, jejíž 'tón' je vždy 'nižší' a více materialistický." Právě tato materialistická perspektiva na svět a konkrétně na člověka činí epickou formu pro dramatika obzvláště vhodnou a užitečnou, tvrdí Brecht. Současná věda (termín zahrnuje to, čemu angličtina říká "humanitní vědy"; zejména pro Brechta historický materialismus) odhaluje, že člověk je určován a určuje své okolnosti ("společenské" a "fyzické"). Epická forma umožňuje dramatu inscenovat lidstvo způsobem, který zahrnuje toto vědecké chápání; dramatik je schopen ukázat člověka (úroveň mezilidských vztahů) v interakci s většími silami a dynamikou působícími ve společnosti (nad-osobní, historické měřítko): "Dnes, kdy je člověk považován za 'součet všech společenských okolností', je epická forma jedinou formou, která dokáže pojmout ty procesy, které slouží dramatu jako látka pro komplexní obraz světa. Podobně lze i člověka, člověka z masa a kostí, pojmout pouze prostřednictvím těch procesů, kterými a v jejichž průběhu existuje." Epické divadlo také odmítá princip natura non facit saltus (příroda nedělá skoky), což je metodologický předpoklad švédského naturalisty Carla Linného používaný při kategorizaci rostlin a živočichů.
Facebook Twitter