Perské divadlo (persky: تئاتر ایرانی) sahá až do staroveku. První počátky divadla a fenoménu herectví lze vysledovat v obřadních divadlech, která oslavovala národní hrdiny a legendy a ponižovala nepřítele, jako v klasikách "Soug Sivash" a "Mogh Koshi" (Megakhouni). Starověké perské divadlo a tanec důkladně zkoumal řecký historik Herodotos z Halikarnassu, který žil v době perské nadvlády v Řecku. Ve svém díle Devátá kniha (Kalliope) popisuje dějiny asijských říší a také perské války až do roku 478 př. n. l.
Zrození perského divadla
Původ perského divadla lze vysledovat až do náboženských rituálů a obřadů předislámského období. Tyto rituály často zahrnovaly hudbu, tanec a dramatické výstupy, které vyprávěly příběhy o bozích, hrdinech a legendách.
Vliv islámu
Po dobytí Persie Araby v 7. století n. l. byl islámský vliv na perské divadlo značný. Islámské právo (šaría) zakazovalo mnoho forem zábavy, včetně divadla. To vedlo k úpadku tradičních perských divadelních forem.
Středověké období
Ve středověku se v Persii vyvinuly nové formy divadla, které obcházely omezení islámského práva. Tyto formy zahrnovaly loutkové divadlo, stínové divadlo a vyprávění příběhů.
Moderní éra
V 19. století začalo perské divadlo zažívat obrození. Vliv západního divadla vedl k rozvoji nových divadelních forem, jako je činohra a opera.
Současné perské divadlo
Současné perské divadlo je živé a rozmanité. Existuje mnoho profesionálních divadelních společností, které uvádějí představení v celé zemi. Perské divadlo se také těší mezinárodnímu uznání a mnoho perských her bylo přeloženo do jiných jazyků.
Charakteristika perského divadla
Perské divadlo má několik charakteristických rysů, které ho odlišují od jiných divadelních tradic:
Důraz na poezii: Perské divadlo je silně ovlivněno perskou poezií. Mnoho her je založeno na básních nebo obsahuje rozsáhlé úseky poezie.
Použití hudby a tance: Hudba a tanec jsou nedílnou součástí perského divadla. Hudba se používá k vytvoření atmosféry a k vyjádření emocí postav. Tanec se používá k vyprávění příběhů a k vytvoření vizuální podívané.
Epizodická struktura: Perské hry často nemají tradiční strukturu se třemi dějstvími. Místo toho jsou strukturovány jako série epizod, které jsou volně spojeny tématem nebo postavou.
Použití symbolů a metafor: Perské divadlo často používá symboly a metafory k vyjádření komplexních myšlenek a emocí.
Zaměření na morální poučení: Perské hry často obsahují morální poučení nebo poselství.
Slavní perští dramatikové
Mezi nejznámější perské dramatiky patří:
Aeschylus: Aeschylus je považován za otce řecké tragédie. Narodil se v Persii a jeho hry byly ovlivněny perským divadlem.
Sofokles: Sofokles je další slavný řecký dramatik, jehož hry byly ovlivněny perským divadlem.
Euripides: Euripides je třetí velký řecký dramatik, jehož hry byly ovlivněny perským divadlem.
Ferdowsi: Ferdowsi je perský básník, který napsal epos Šáhnáme. Šáhnáme je národním eposem Persie a obsahuje mnoho příběhů, které byly použity v perských hrách.
Nizámí: Nizámí je perský básník, který napsal pět epických básní známých jako Panj Ganj. Panj Ganj je sbírkou příběhů, které byly použity v perských hrách.
Sa'dí: Sa'dí je perský básník, který napsal dvě knihy básní známé jako Bustan a Gulistan. Bustan a Gulistan jsou sbírkami příběhů, které byly použity v perských hrách.
Háfiz: Háfiz je perský básník, který napsal sbírku básní známou jako Divan. Divan je sbírkou básní, které byly použity v perských hrách.
Rúmí: Rúmí je perský básník, který napsal sbírku básní známou jako Masnaví. Masnaví je sbírkou básní, které byly použity v perských hrách.
Perské divadlo dnes
Perské divadlo je dnes živé a rozmanité. Existuje mnoho profesionálních divadelních společností, které uvádějí představení v celé zemi. Perské divadlo se také těší mezinárodnímu uznání a mnoho perských her bylo přeloženo do jiných jazyků.