Bouvetův ostrov (norsky Bouvetøya) je ostrov a závislé území Norska, které je prohlášeno za neobydlenou chráněnou přírodní rezervaci. Jedná se o subantarktický vulkanický ostrov, který se nachází v jižním Atlantském oceánu na jižním konci Středoatlantického hřbetu a je nejodlehlejším ostrovem na světě. Není součástí jižního regionu, na který se vztahuje Antarktická smlouva. Ostrov leží 1700 km severně od pobřeží princezny Astridy v Zemi královny Maud v Antarktidě, 1900 km východně od Jižních Sandwichových ostrovů, 1845 km jižně od ostrova Gough a 2600 km jihozápadně od pobřeží Jižní Afriky. Má rozlohu 49 km², z čehož 93 % pokrývá ledovec. Středem ostrova je ledový kráter neaktivní sopky. Podél pobřeží leží několik ostrůvků a jeden menší ostrov, Larsøya. Nyrøysa, která vznikla sesuvem hornin na konci 50. let 20. století, je jediným snadno přístupným místem pro přistání a nachází se zde meteorologická stanice. Ostrov poprvé spatřil 1. ledna 1739 Francouz Jean-Baptiste Charles Bouvet de Lozier během francouzské průzkumné mise v jižním Atlantiku s loděmi Aigle a Marie. Na ostrov však nevystoupili. Souřadnice ostrova špatně označil a ten nebyl znovu spatřen až do roku 1808, kdy ho objevil britský velrybář James Lindsay a pojmenoval ho Lindsay Island. První, kdo tvrdil, že na ostrov vystoupil, byl americký námořník Benjamin Morrell, toto tvrzení je však sporné. V roce 1825 si ostrov nárokoval pro britskou korunu George Norris, který ho pojmenoval Liverpool Island. Také uvedl, že v jeho blízkosti spatřil další ostrov, který nazval Thompson Island, později se však ukázalo, že jde o ostrov fantomatický. V roce 1927 přistála na ostrově první expedice Norvegia a nárokovala ho pro Norsko. V té době dostal ostrov svůj současný název Bouvetův ostrov ("Bouvetøya" v norštině). V roce 1930 byl po vyřešení sporu s Velkou Británií o nárokovaná práva prohlášen za norské závislé území. V roce 1971 byl označen za přírodní rezervaci.
Facebook Twitter