Západní Sahara Západní Sahara je sporné území na severozápadním pobřeží Afriky. Asi 20 % území je kontrolováno Saharskou arabskou demokratickou republikou (SADR); zbývajících 80 % území je okupováno a spravováno sousedním Marokem. Má rozlohu 266 000 kilometrů čtverečních. Je to druhá nejřidčeji osídlená země na světě a nejřidčeji osídlená v Africe, která se skládá převážně z pouštních plání. Počet obyvatel se odhaduje na něco málo přes 500 000, z nichž téměř 40 % žije v marockém městě Laayoune, největším městě Západní Sahary. Západní Sahara, kterou do roku 1975 okupovalo Španělsko, je od roku 1963 na seznamu nesamosprávných území Organizace spojených národů po marocké žádosti. Je to nejlidnatější území na tomto seznamu a zdaleka největší rozlohou. V roce 1965 přijalo Valné shromáždění OSN svou první rezoluci o Západní Sahaře, ve které žádalo Španělsko, aby území dekolonizovalo. O rok později přijalo Valné shromáždění novou rezoluci, v níž žádalo, aby Španělsko uspořádalo referendum o sebeurčení. V roce 1975 předalo Španělsko správní kontrolu nad územím společné správě Maroka, které si území formálně nárokovalo od roku 1957, a Mauritánie. Vypukla válka mezi těmito zeměmi a saharským nacionalistickým hnutím Polisario, které se prohlásilo za právoplatné vedení SADR s exilovou vládou v Tindoufu v Alžírsku. Mauritánie stáhla své nároky v roce 1979 a Maroko nakonec získalo de facto kontrolu nad většinou území, včetně všech hlavních měst a většiny přírodních zdrojů. Organizace spojených národů považuje Frontu Polisario za legitimního zástupce saharského lidu a tvrdí, že Saharové mají právo na sebeurčení. Západní Sahara je posledním africkým koloniálním státem, který dosud nedosáhl nezávislosti, a je nazýván "poslední kolonií Afriky". Od dohody o příměří sponzorované OSN v roce 1991 jsou dvě třetiny území, včetně většiny pobřeží Atlantiku, spravovány marockou vládou s tichou podporou Francie a Spojených států. Zbytek území spravuje SADR, podporovaná Alžírskem. Jedinou částí pobřeží na území SADR (a tedy mimo marockou západní saharskou zeď) je extrémní jih, včetně poloostrova Ras Nouadhibou. V mezinárodním měřítku zaujaly země jako Rusko obecně nejednoznačný a neutrální postoj k nárokům obou stran a naléhaly na obě strany, aby se dohodly na mírovém řešení. Maroko i Polisario se snažily posílit své nároky hromaděním formálního uznání, zejména od afrických, asijských a latinskoamerických států v rozvojovém světě. Fronta Polisario získala formální uznání pro SADR od 46 států a stala se členem Africké unie. Maroko získalo podporu pro svou pozici od několika afrických vlád a od většiny muslimského světa a Ligy arabských států. Ve většině případů jsou uznání udělována nebo odvolávána v důsledku změny vztahů s Marokem. Do roku 2020 žádný jiný členský stát Organizace spojených národů nikdy oficiálně neuznal marockou svrchovanost nad částmi Západní Sahary. V roce 2020 Spojené státy uznaly marockou svrchovanost nad Západní Saharou výměnou za marockou normalizaci vztahů s Izraelem. V roce 2023 Izrael také uznal marockou suverenitu na tomto území. V roce 1984 předchůdce Africké unie, Organizace africké jednoty, uznala SADR jako jednoho ze svých řádných členů se stejným statusem jako Maroko, a Maroko protestovalo pozastavením svého členství v OAU. Maroko bylo znovu přijato do Africké unie 30. ledna 2017 poté, co slíbilo, že sporné nároky budou vyřešeny mírovou cestou a že přestane budovat zdi, aby rozšířilo svou vojenskou kontrolu. Africká unie mezitím nevydala žádné formální prohlášení o hranici oddělující suverénní území Maroka a SADR v Západní Sahaře. Africká unie místo toho spolupracuje s misí OSN na udržení příměří a dosažení mírové dohody mezi svými dvěma členy. Africká unie poskytuje mírový kontingent misi OSN, který se používá ke kontrole nárazníkové zóny poblíž de facto hraničních zdí postavených Marokem v Západní Sahaře.
Facebook Twitter