Florisbadská lebka Florisbadská lebka je významná lidská fosílie z raného středního paleolitu, která představuje buď pozdního Homo heidelbergensis, nebo raného Homo sapiens. Byla objevena v roce 1932 T. F. Dreyerem na nalezišti Florisbad ve Svobodném státě v Jižní Africe. Objev Florisbadská lebka byla objevena v roce 1932 T. F. Dreyerem, který ji našel v sedimentárních vrstvách na břehu řeky Vet. Lebka byla umístěna v hloubce asi 4,5 metru pod povrchem a byla spojena s kamennými nástroji a kostmi zvířat. Popis Florisbadská lebka je částečně zachovalá a skládá se z mozkovny a části obličeje. Lebka je robustní a má tlusté stěny, což naznačuje, že patřila dospělému jedinci. Čelní kost je vysoká a zaoblená, zatímco týlní kost je široká a plochá. Obličej je široký a plochý, s prominentními lícními kostmi a malým nosem. Zuby jsou velké a opotřebované, což naznačuje, že jedinec se živil drsnou stravou. Datování Florisbadská lebka byla datována pomocí urano-thoriové metody na 259 000 ± 35 000 let. Toto datování ji řadí do raného středního paleolitu. Klasifikace Klasifikace Florisbadské lebky je předmětem vědecké debaty. Někteří vědci ji klasifikují jako pozdního Homo heidelbergensis, zatímco jiní ji považují za raného Homo sapiens. Lebka vykazuje znaky obou druhů, což ztěžuje její jednoznačnou klasifikaci. Význam Florisbadská lebka je důležitým fosilním nálezem, který poskytuje důkazy o lidské evoluci v Africe během středního pleistocénu. Lebka je důkazem přítomnosti homininů v Jižní Africe před více než 250 000 lety a naznačuje, že evoluce Homo sapiens v Africe byla složitým procesem s mnoha různými větvemi. Závěr Florisbadská lebka je významná lidská fosílie, která poskytuje důkazy o lidské evoluci v Africe během středního pleistocénu. Lebka je důkazem přítomnosti homininů v Jižní Africe před více než 250 000 lety a naznačuje, že evoluce Homo sapiens v Africe byla složitým procesem s mnoha různými větvemi.
Facebook Twitter