Flavius Josephus (asi 37 – asi 100 n. l.) byl židovský historik a vojenský vůdce. Je nejvíce známý pro svou práci Válka židovská. Narodil se v Jeruzalémě, který byl tehdy součástí římské provincie Judea, otci z kněžského rodu a matce, která tvrdila, že má královský původ. Zpočátku bojoval proti Římské říši během první židovské války jako generál židovských sil v Galileji, dokud se v roce 67 n. l. nevzdal římské armádě vedené vojenským velitelem Vespasianem po šestitýdenním obléhání Jotapaty. Josephus tvrdil, že židovská mesiášská proroctví, která iniciovala první židovskou válku, se týkala Vespasiana, který se stal římským císařem. V reakci na to se Vespasianus rozhodl ponechat si Josepha jako otroka a pravděpodobně tlumočníka. Poté, co se Vespasianus stal císařem v roce 69 n. l., udělil Josephovi svobodu, načež Josephus přijal císařovo rodinné jméno Flavius. Flavius Josephus zcela přešel na římskou stranu a bylo mu uděleno římské občanství. Stal se poradcem a přítelem Vespasianova syna Tita a sloužil jako jeho tlumočník, když Titus vedl obléhání Jeruzaléma v roce 70 n. l. Vzhledem k tomu, že se obléhání ukázalo jako neúčinné při zastavení židovské vzpoury, následovalo vyplenění města a vyrabování a zničení Herodova chrámu (Druhý chrám). Josephus zaznamenal Velké židovské povstání (66–70 n. l.), včetně obléhání Masady. Jeho nejdůležitějšími díly byla Válka židovská (asi 75 n. l.) a Starožitnosti Židů (asi 94 n. l.). Válka židovská vypráví o židovské vzpouře proti římské okupaci. Starožitnosti Židů vyprávějí historii světa z židovské perspektivy pro údajně řecké a římské publikum. Tato díla poskytují cenný vhled do judaismu v prvním století a do pozadí raného křesťanství. Josephova díla jsou vedle Bible hlavním zdrojem pro historii a starověk starověkého Izraele a poskytují významnou a nezávislou extrabiblickou zprávu o takových osobnostech, jako jsou Pontius Pilát, Herodes Veliký, Jan Křtitel, Jakub, bratr Ježíše, a možná i Ježíš Nazaretský.
Facebook Twitter