Starověká egyptská představa duše
Staří Egypťané věřili, že duše (kâ a bâ; egypt. výsl. ka/ba) se skládá z mnoha částí. Kromě těchto částí duše existovalo také lidské tělo (nazývané chet, občas v množném čísle chetyw, což přibližně znamená „součet tělesných částí“). Podle starověkých egyptských mýtů o stvoření vytvořil bůh Atum svět z chaosu za pomoci své vlastní magie (heka). Protože byla země stvořena magií, věřili Egypťané, že svět je naplněn magií a stejně tak každá živá bytost na něm. Když byli stvořeni lidé, tato magie nabrala podobu duše, věčné síly, která sídlila v každém člověku a s ním. Představa duše a částí, které ji tvoří, se lišila od Staré říše po Novou říši a někdy se měnila z dynastie na dynastii, od pěti částí k více. Většina starověkých egyptských pohřebních textů odkazuje na četné části duše:
Khet neboli „fyzické tělo“
Sah neboli „duchovní tělo“
Ren neboli „jméno, identita“
Ba neboli „osobnost“
Ka neboli „dvojník“ nebo „životní esence“
Ib neboli „srdce“
Shut neboli „stín“
Sekhem neboli „moc, podoba“
Kolektivně se těmto duchům zemřelého říkalo ach, poté, co tato osoba úspěšně dokončila svůj přechod do posmrtného života. [2] [dolní-alfa 1] Egyptolog R. David [3] z Manchesterské univerzity vysvětluje mnohé aspekty duše následovně:
„Egypťané věřili, že lidská osobnost má mnoho aspektů – koncept, který byl pravděpodobně vyvinut již v rané Staré říši. Za života byla osoba úplnou entitou, ale pokud vedla ctnostný život, mohla mít také přístup k množství forem, které mohly být použity v posmrtném životě. V některých případech mohly být tyto formy použity k pomoci těm, které si zesnulý přál podpořit, nebo naopak k pomstě na svých nepřátelích.“ [3]