Historie západní Afriky Historie západní Afriky se dělí na období pravěku, železné doby v Africe, období rozkvětu významných politických útvarů, koloniální období a nakonec období po vyhlášení nezávislosti, kdy vznikly současné státy. Západní Afrika leží západně od pomyslné severojižní osy procházející blízko 10° východní délky a je ohraničena Atlantským oceánem a pouští Sahara. Koloniální hranice se odrážejí v moderních hranicích mezi současnými státy západní Afriky, které protínají etnické a kulturní hranice a často dělí jednotlivé etnické skupiny mezi dva nebo více států. Populace západní Afriky byly značně mobilní a po celou dobu její historie docházelo k vzájemným interakcím. Prehistorie [1] Archaičtí lidé používající acheulské nástroje pravděpodobně obývali celou západní Afriku nejméně v období od 780 000 do 126 000 let př. n. l. (střední pleistocén). [2] Během pleistocénu obyvatele střední doby kamenné (např. lid Iwo Eleru, [3] možná Aterané), kteří žili v celé západní Africe mezi MIS 4 a MIS 2, [4] postupně nahrazovali přicházející lidé pozdní doby kamenné, kteří migrovali do západní Afriky, [5] protože nárůst vlhkých podmínek vedl k následné expanzi západoafrického lesa. [6] Západoafričtí lovci a sběrači obývali západní střední Afriku (např. Shum Laka) již před 32 000 lety př. n. l., [3] do 12 000 let př. n. l. žili podél pobřeží západní Afriky, [7] mezi 12 000 a 8000 lety př. n. l. migrovali na sever až do Mali, Burkina Faso [7] a Mauritánie [8] a přetrvávali až do 1000 let př. n. l. [7] nebo po určitou dobu po roce 1500 n. l. [9] Železná doba Po období Kel Essuf, období kulaté hlavy a pasteveckém období ve střední Sahaře [10] se v západní Africe mezi předky moderních Západoafričanů vyvinulo usedlé zemědělství. Železářský průmysl, jak tavení, tak kování nástrojů a zbraní, se v západní Africe objevil již v roce 2631 př. n. l. [11] a do roku 400 př. n. l. došlo ke kontaktu se středomořskými civilizacemi a k pravidelnému obchodu, který zahrnoval vývoz zlata, bavlny, kovů a kůže výměnou za měď, koně, sůl, textilie, korálky a otroky. Kultura Tichitt se vyvinula v roce 2200 př. n. l. [12] [13] a trvala přibližně do roku 200 př. n. l. [14] [15] Kultura Nok se vyvinula v roce 1500 př. n. l. [16] a za neznámých okolností zanikla kolem roku 500 n. l. [17] Lid Serer postavil senegambijské kamenné kruhy mezi 3. stoletím př. n. l. a 16. stoletím n. l. Sahelské říše Sahelské říše byly řadou království nebo říší, které byly vybudovány na Sahelu, území travnatých porostů jižně od Sahary. Ovládaly obchodní cesty přes poušť a byly také značně decentralizované, přičemž členská města měla velkou míru autonomie. Říše Ghana mohla být založena již ve 3. století n. l. V roce 1230 ji vystřídali Sossové, ve 13. století n. l. Říše Mali a později Songhajská a Sokotský chalífát. V tomto období existovala také řada lesních říší a států. Po pádu Songhajské říše Po zhroucení Songhajské říše vznikla v západní Africe řada menších států, včetně Bambarské říše Ségou, menšího bambarského království Kaarta, fulajsko-malinkého království Khasso (v dnešním Mali v regionu Kayes) a Říše Kénédougou Sikasso. Koloniální období Evropští obchodníci se v regionu poprvé stali silou v 15. století. Začal atlantický obchod s otroky, přičemž Portugalci odváželi stovky zajatců zpět do své země k použití jako otroků; to začalo ve velkém měřítku po Kolumbově cestě do Ameriky a následné poptávce po levné koloniální pracovní síle. S rostoucí poptávkou po otrocích se někteří afričtí vládci snažili uspokojit tuto poptávku neustálými válkami proti svým sousedům, což vedlo k novým zajatcům. Evropské, americké a haitské vlády přijaly v 19. století zákony zakazující atlantický obchod s otroky, ačkoli poslední zemí, která tuto instituci zrušila, byla Brazílie v roce 1888. V roce 1725 zahájili pastevečtí Fulanové z Fouta Djallon první významný reformní džihád v regionu, svrhli místní animistické, mandingy mluvící elity a pokusili se poněkud demokratizovat svou společnost. Ve stejné době začali Evropané cestovat do vnitrozemí Afriky, aby obchodovali a prozkoumávali. Mungo Park (1771–1806) podnikl první vážnou výpravu do vnitrozemí regionu a sledoval řeku Niger až do Timbuktu. Francouzské armády následovaly nedlouho poté. Scramble for Africa V 80. letech 19. století během boje o Afriku začali Evropané kolonizovat vnitrozemí západní Afriky, předtím většinou ovládali obchodní přístavy podél pobřeží a řek. Nezávislost Po druhé světové válce vznikly v celé západní Africe kampaně za nezávislost, zejména v Ghaně pod panafrikanistou Kwame Nkrumahem (1909–1972). Po desetiletí protestů, nepokojů a střetů hlasovala Francouzská západní Afrika v referendu v roce 1958 pro autonomii a rozdělila se do dnešních států; většina britských kolonií získala autonomii v následujícím desetiletí. Od vyhlášení nezávislosti trpí západní Afrika stejnými problémy jako velká část afrického kontinentu, zejména diktaturami, politickou korupcí a vojenskými převraty; docházelo zde také k občanským válkám. Rozvoj ropy a nerostného bohatství vedl od počátku 21. století k postupné modernizaci některých zemí, přetrvává však nerovnost.
Facebook Twitter