Lovec-sběrač
Lovec-sběrač je člověk, který žije předkovským způsobem života, při němž získává většinu nebo veškerou potravu sběrem potravy z místních přírodních zdrojů, zejména jedlých divokých rostlin, ale také hmyzu, hub, medu, ptačích vajec nebo čehokoli bezpečného k jídlu, a/nebo lovem zvěře (pronásledováním a/nebo chytáním a zabíjením divokých zvířat, včetně chytání ryb). Toto je běžná praxe mezi většinou všežravců.
Lovecko-sběračské společnosti se liší od usedlejších zemědělských společností, které se spoléhají především na pěstování plodin a chov domácích zvířat pro výrobu potravin, i když hranice mezi těmito dvěma způsoby života nejsou zcela zřetelné.
Lov a sběr byl původní a nejtrvalejší úspěšnou konkurenční adaptací lidstva v přírodním světě a zabíral alespoň 90 procent lidské historie. [3] Po vynálezu zemědělství byli lovci-sběrači, kteří se nezměnili, vytlačeni nebo dobyti zemědělskými nebo pasteveckými skupinami ve většině částí světa. [4] Pouze několik současných společností nekontaktovaných lidí je stále klasifikováno jako lovci-sběrači a mnoho z nich doplňuje svou sběračskou činnost o zahradnictví nebo pastevectví. [5] [6]
Charakteristiky lovců-sběračů
Malé, mobilní skupiny: Lovci-sběrači žijí v malých, mobilních skupinách, které se stěhují z místa na místo, aby našli potravu. To jim umožňuje přístup k široké škále zdrojů a snižuje riziko vyčerpání zdrojů v jedné oblasti.
Vysoká závislost na lovu a sběru: Lovci-sběrači získávají většinu své potravy lovem zvířat a sběrem rostlin. Jsou velmi zkušení v identifikaci a získávání jedlých zdrojů ve svém prostředí.
Rozdělení práce: Mezi lovci-sběrači existuje rozdělení práce podle pohlaví. Muži se obvykle věnují lovu, zatímco ženy se věnují sběru.
Silné kulturní vazby: Lovci-sběrači mají silné kulturní vazby a často sdílejí své zdroje a znalosti. Jsou také velmi závislí na ústním podání a příbězích, aby předávali znalosti a kulturu z generace na generaci.
Hluboké porozumění životnímu prostředí: Lovci-sběrači mají hluboké porozumění svému životnímu prostředí a vědí, kdy a kde najdou různé zdroje potravy. Často používají tradiční metody lovu a sběru, které jsou udržitelné a nezpůsobují škody na životním prostředí.
Výhody a nevýhody lovecko-sběračského způsobu života
Výhody:
Nezávislost: Lovci-sběrači jsou nezávislí na vnějších zdrojích potravin a mají kontrolu nad svými zdroji obživy.
Znalost životního prostředí: Lovci-sběrači mají hluboké znalosti o svém životním prostředí, což jim umožňuje žít v souladu s přírodou.
Zdravá strava: Strava lovců-sběračů je obecně zdravá a rozmanitá, což vede k nižšímu riziku chronických onemocnění.
Fyzická aktivita: Lov a sběr jsou fyzicky náročné činnosti, které pomáhají lovcům-sběračům zůstat aktivním a fit.
Nevýhody:
Nejistota zdrojů: Dostupnost zdrojů potravy se může měnit v závislosti na ročním období a klimatických podmínkách, což může vést k období nedostatku.
Nebezpečí lovu: Lov může být nebezpečnou činností, která může vést ke zranění nebo smrti.
Mobilní životní styl: Lovci-sběrači se musí neustále stěhovat z místa na místo, což může být obtížné a náročné.
Nedostatek moderních vymožeností: Lovci-sběrači mají omezený přístup k moderním vymoženostem, jako je zdravotní péče a vzdělávání.
Závěr
Lovci-sběrači jsou fascinující skupinou lidí, kteří žili tímto způsobem po tisíce let. I když jejich způsob života se od moderního způsobu života značně liší, má své jedinečné výhody a nevýhody. Lovci-sběrači nám mohou mnoho naučit o udržitelnosti, vztahu mezi lidmi a přírodou a hodnotě komunitních vazeb.