Aksumské království (ge'ez: አክሱም; sabaejsky: 𐩲𐩫𐩮𐩧𐩣; starořecky: Ἀξουμίτης) bylo království ve východní Africe a jižní Arábii od starověku do středověku. Se svým centrem v dnešní severní Etiopii a Eritreji a rozprostírající se na území dnešního Džibutska a Súdánu se v době svého největšího rozkvětu za vlády Kaleba, krále Aksumu, rozšířilo do velké části jižní Arábie. Po mnoho století bylo hlavním městem království Aksum, ale v 9. století bylo kvůli klesajícím obchodním spojením a opakovaným vnějším invazím přesunuto do Kubaru. Království vzniklo v roce 150 př. n. l. z dřívější dámatské civilizace. Není známo, zda po pádu Dámatu došlo k válce o nástupnictví mezi soupeřícími státy o kontrolu nad regionem, z něhož se vyvinulo Aksumské království. Když se království stalo hlavní mocností na obchodní cestě mezi Římem a Indií a získalo monopol na obchod v Indickém oceánu, vstoupilo do řecko-římské kulturní sféry. Řečtina se stala úředním a literárním jazykem aksumského státu pod vlivem významných etiopských řeckých komunit, které se usadily v Aksumu, přístavu Adulis, Ptolemaiu Théronovi a dalších městech v regionu během ptolemaiovské doby. Řečtina byla používána ve státní správě, mezinárodní diplomacii a obchodu; lze ji hojně nalézt na mincích a nápisech. Ge'ez, jazyk aga'azského lidu, se v aksumském dvoře mluvilo spolu s řečtinou; ačkoli během raného království byl ge'ez mluveným jazykem, existují jeho doklady psané sabaejským písmem. Ve 4. století Ezana z Aksumu propagoval ge'ezské písmo a učinil z ge'ezu úřední státní jazyk vedle řečtiny; do 6. století byly běžné literární překlady do ge'ezu. Po muslimských výbojích na Středním východě a v severní Africe v 7. století, které Aksum účinně izolovaly od řecko-římského světa, ge'ez řečtinu zcela nahradil. Díky svým vazbám na řecko-římský svět přijalo Aksumské království v polovině 4. století křesťanství jako státní náboženství za vlády Ezany z Aksumu. Po své christianizaci Aksumité přestali stavět stély. Aksumské království bylo perským prorokem Maním považováno za jednu ze čtyř velmocí 3. století, spolu s Persií, Římem a Čínou. Za vlády Endubise začal Aksum razit mince, které byly vykopány až v Caesarei a jižní Indii. Aksum se dále rozšiřoval za vlády Gedary, který byl prvním králem, který se na počátku 3. století zapojil do jihoarabských záležitostí. Jeho vláda vedla ke kontrole nad velkou částí západního Jemenu, jako je Tiháma, Nadžrán, Ma'afir, Áfar (do cca 230) a částmi území Hašid kolem Hamíru v severní vysočině, dokud je nevyhnala spojená aliance Himjaritů a Sabejců. Konflikty mezi Aksumem a Himjary pokračovaly po celé 3. století. Království se v pozdní antice dále rozšiřovalo a v roce 330 dobylo za krále Ezany na krátkou dobu Kuš a zdědilo po něm řecké exonymum "Etiopie". Aksumská dominance v Rudém moři vyvrcholila za vlády Kaleba z Aksumu, který na žádost byzantského císaře Justiniána I. vpadl do Himjaritského království v Jemenu, aby ukončil pronásledování křesťanů páchané židovským králem Dhu Nuwasem. Po připojení Himjaru dosáhlo Aksumské království svého největšího územního rozsahu, který činil asi 2 500 000 km2. Toto území však bylo ztraceno v aksumsko-perských válkách. Pomalý úpadek království začal v 7. století, kdy se přestaly razit mince. Perská (a později muslimská) přítomnost v Rudém moři způsobila, že Aksum ekonomicky trpěl, a počet obyvatel města Aksum se snížil. Spolu s environmentálními a vnitřními faktory je to považováno za důvod jeho úpadku. Poslední tři století Aksumu jsou považována za temný věk a za nejasných okolností se království kolem roku 960 zhroutilo. Navzdory svému postavení jako jedné z předních říší pozdní antiky upadlo Aksumské království v zapomnění, protože Etiopie zůstala pozdním středověkem izolovaná.
Facebook Twitter