Svahilští lidé Svahilští lidé (svahilsky: WaSwahili, وَسوَحِيلِ) zahrnují především bantuské, afro-arabské a komorské etnické skupiny obývající svahilské pobřeží, oblast zahrnující souostroví Zanzibar a pobřeží pevninské Tanzanie, pobřežní Keňu, severní Mosambik, Komorské ostrovy a severozápadní Madagaskar. Původní Svahilci se odlišovali od ostatních bantuských národů tím, že se sami označovali jako Waungwana (civilizovaní). V některých regionech (např. na ostrově Lamu) je toto rozlišení ještě více stratifikováno z hlediska společenského seskupení a dialektu, což naznačuje historické procesy, kterými se Svahilci v průběhu času spojili. V poslední době se však svahilská identita vztahuje na každou osobu afrického původu, která mluví svahilštinou jako svým prvním jazykem, je muslimkou a žije ve městě v hlavních městských centrech většiny moderní Tanzanie a pobřežní Keni, severního Mosambiku a Komor, a to prostřednictvím procesu svahilizace. Název Svahili vznikl jako exonymum pro jazyk odvozený z arabštiny: سواحل, romanized: Sawāhil, lit. „pobřeží“. Svahilští lidé mluví svahilštinou. Endonymum svahilských lidí pro sebe je Waungwana, což znamená „civilizovaní“. Moderní spisovná svahilština je odvozena z dialektu Kiunguja ze Zanzibaru. Stejně jako mnoho dalších světových jazyků si svahilština vypůjčila velké množství slov z cizích jazyků, zejména administrativní termíny z arabštiny, ale také slova z portugalštiny, hindštiny a němčiny. Jiné, starší dialekty jako Kimrima a Kitumbatu mají mnohem méně arabských výpůjček, což svědčí o základní bantuské povaze jazyka. Kisvahilština sloužila od devátého století jako lingua franca a obchodní jazyk pobřežní východní Afriky. Intenzivní pronikání zanzibarských obchodníků do afrického vnitrozemí od konce osmnáctého století vedlo k přijetí svahilštiny jako společného jazyka v celé východní Africe. Kisvahilština je tedy nejpoužívanějším africkým jazykem, který používají mnohem více než jen samotní Waswahili.
Facebook Twitter