Apartheid Apartheid byl systém institucionalizované rasové segregace, který existoval v Jižní Africe a Jihozápadní Africe (nyní Namibie) od roku 1948 do počátku 90. let. Apartheid se vyznačoval autoritářskou politickou kulturou založenou na baasskap (doslova „vedení“ nebo „nadvláda“), která zajišťovala, že Jižní Afrika byla politicky, společensky a ekonomicky ovládána menšinovou bílou populací. V tomto minoritním systému existovala sociální stratifikace, kde bílí občané měli nejvyšší status, následovali je Indové a míšenci a poté černošští Afričané. Ekonomické dědictví a sociální důsledky apartheidu přetrvávají dodnes, zejména nerovnost. Obecně řečeno, apartheid byl rozdělen na malý apartheid, který zahrnoval segregaci veřejných zařízení a společenských akcí, a velký apartheid, který určoval možnosti bydlení a zaměstnání podle rasy. Prvním zákonem o apartheidu byl Zákon o zákazu smíšených manželství z roku 1949, těsně následovaný Novelou zákona o nemorálnosti z roku 1950, která většině jihoafrických občanů znemožňovala uzavírat sňatky nebo mít sexuální vztahy mezi různými rasami. Zákon o registraci obyvatelstva z roku 1950 zařadil všechny Jihoafričany do jedné ze čtyř rasových skupin na základě vzhledu, známého původu, socioekonomického statusu a kulturního životního stylu: „černý“, „bílý“, „míšenec“ a „indický“, přičemž poslední dvě zahrnovaly několik podklasifikací. Místa bydliště byla určována rasovou klasifikací. V letech 1960 až 1983 bylo v důsledku zákonů o apartheidu 3,5 milionu černých Afričanů vystěhováno ze svých domovů a nuceno do segregovaných čtvrtí, což představuje jednu z největších masových vystěhování v moderních dějinách. Většina těchto cílených přesunů měla za cíl omezit černou populaci na deset určených „kmenových domovin“, známých také jako bantustany, z nichž čtyři se staly nominálně nezávislými státy. Vláda oznámila, že přemístění lidé ztratí své jihoafrické občanství, protože budou pohlceni bantustany. Apartheid vyvolal významný mezinárodní i domácí odpor, což vedlo k některým z nejvlivnějších celosvětových sociálních hnutí 20. století. Byl častým terčem odsouzení v OSN a vedl k rozsáhlým mezinárodním sankcím, včetně zbrojních embarga a ekonomických sankcí proti Jižní Africe. Během 70. a 80. let se vnitřní odpor vůči apartheidu stával stále militantnější, což vedlo k brutálním represím ze strany vládnoucí Národní strany a vleklým sektářským násilím, při němž zemřely tisíce lidí nebo byli uvězněni. Komise pro pravdu a usmíření zjistila, že při politickém násilí došlo k 21 000 úmrtí, z toho 7 000 úmrtí v letech 1948 až 1989 a 14 000 úmrtí a 22 000 zranění v přechodném období mezi lety 1990 až 1994. Byly provedeny některé reformy systému apartheidu, včetně umožnění indické a míšenské politické reprezentace v parlamentu, ale tato opatření nedokázala většinu aktivistických skupin uspokojit. V letech 1987 až 1993 vstoupila Národní strana do dvoustranných jednání s Africkým národním kongresem (ANC), předním antiapartheidním politickým hnutím, o ukončení segregace a zavedení vlády většiny. V roce 1990 byli z vězení propuštěni významní představitelé ANC, jako například Nelson Mandela. Zákony o apartheidu byly zrušeny 17. června 1991, což vedlo k multirasovým volbám v dubnu 1994.
Facebook Twitter