Hnutí nezúčastněných zemí Hnutí nezúčastněných zemí (NAM) je fórum 120 zemí, které nejsou formálně spojeny s žádným významným mocenským blokem. Bylo založeno s cílem prosazovat zájmy rozvojových zemí v kontextu konfrontace studené války. Po Organizaci spojených národů je největším seskupením států na světě. Hnutí vzniklo po korejské válce jako snaha některých zemí vyvážit rychlou bipolarizaci světa během studené války, kdy dvě hlavní mocnosti vytvořily bloky a zahájily politiku přetahování zbytku světa na svou stranu. Jedním z nich byl prosovětský socialistický blok, jehož nejznámějším spojenectvím byla Varšavská smlouva, a druhým proamerická kapitalistická skupina zemí, z nichž mnohé patřily k NATO. V roce 1961 bylo na základě principů dohodnutých na bandungské konferenci v roce 1955 formálně založeno Hnutí nezúčastněných zemí v Bělehradě v Jugoslávii z iniciativy jugoslávského prezidenta Josipa Broze Tita, indického premiéra Džaváharlála Nehrua, egyptského prezidenta Gamála Abdala Násira, ghanského prezidenta Kwame Nkrumaha a indonéského prezidenta Sukarna. To vedlo k první Konferenci hlav států nebo vlád nezúčastněných zemí. Účel organizace shrnul Fidel Castro ve své havanské deklaraci z roku 1979 jako zajištění "národní nezávislosti, suverenity, územní celistvosti a bezpečnosti nezúčastněných zemí" v jejich "boji proti imperialismu, kolonialismu, neokolonialismu, rasismu a všem formám zahraniční agrese, okupace, nadvlády, vměšování nebo hegemonie, jakož i proti politice velmocí a bloků". Země Hnutí nezúčastněných zemí představují téměř dvě třetiny členských států Organizace spojených národů a mají 55 % světové populace. Členství je zvláště soustředěno v zemích považovaných za rozvojové, ačkoli Hnutí nezúčastněných zemí má také řadu rozvinutých zemí. Hnutí nezúčastněných zemí získalo největší vliv v 50. a na počátku 60. let 20. století, kdy mezinárodní politika nezúčastněnosti dosáhla významných úspěchů v dekolonizaci, odzbrojení, boji proti rasismu a apartheidu v Jižní Africe a přetrvávala po celou dobu studené války, navzdory několika konfliktům mezi členy a navzdory tomu, že někteří členové navázali užší vztahy se Sovětským svazem, Čínou nebo Spojenými státy. V letech od konce studené války v roce 1991 se hnutí zaměřuje na rozvoj multilaterálních vazeb a spojení, jakož i na jednotu mezi rozvojovými zeměmi světa, zejména těmi v globálním Jihu.
Facebook Twitter