Alžírská občanská válka Alžírská občanská válka (arabsky: الحرب الأهلية الجزائرية), v Alžírsku známá jako Černé desetiletí (arabsky: العشرية السوداء, francouzsky: La décennie noire), [16] [17] [18] byla občanská válka mezi alžírskou vládou a různými islamistickými povstaleckými skupinami od 11. ledna 1992 (po puči, který popřel islamistické volební vítězství) do 8. února 2002. Válka začala pomalu, protože se zpočátku zdálo, že vláda úspěšně potlačila islamistické hnutí, ale ozbrojené skupiny se objevily, aby vyhlásily džihád, a do roku 1994 dosáhlo násilí takové úrovně, že se zdálo, že vláda mu nemusí být schopna odolat. [19] V letech 1996–97 bylo jasné, že islamistický odpor ztratil svou lidovou podporu, přestože boje pokračovaly ještě několik let poté. [19] Válka byla označována jako „špinavá válka“ (la sale guerre), [20] a došlo při ní k extrémnímu násilí a brutalitě vůči civilistům. [21] [22] Islamisté se zaměřili na novináře, z nichž bylo zabito přes 70, a cizince, z nichž bylo zabito přes 100, [23] ačkoli mnozí se domnívají, že byly zapojeny bezpečnostní síly i islamisté, protože vláda povstalce infiltrovala. [24] Děti byly široce využívány, zejména povstaleckými skupinami. [25] Celkový počet obětí se odhaduje na 44 000 [26] až mezi 100 000 a 200 000. [27] Konflikt začal v lednu 1992, kdy se zdálo, že nová a nesmírně populární strana Fronta islámské spásy (FIS) porazí vládnoucí stranu Fronty národního osvobození (FLN) v národních parlamentních volbách v prosinci 1991. Volby byly po prvním kole zrušeny a armáda fakticky převzala kontrolu nad vládou a donutila prezidenta proreformy Chadliho Bendjedida k odchodu z funkce. Poté, co byl FIS zakázán a tisíce jeho členů zatčeno, rychle se objevili islamističtí partyzáni a zahájili ozbrojenou kampaň proti vládě a jejím příznivcům. Zformovali se do různých ozbrojených skupin, především Islámského ozbrojeného hnutí (MIA), sídlícího především v horách, a radikálnějšího Ozbrojeného islamistického hnutí (GIA), sídlícího především ve městech. Heslem GIA bylo „žádná dohoda, žádné příměří, žádný dialog“ a v roce 1994 vyhlásilo válku FIS poté, co ten učinil pokrok v jednáních s vládou. MIA a různé menší povstalecké skupiny se přeskupily a staly se Islámskou spásnou armádou (AIS) loajální k FIS. Poté, co jednání zkolabovala, se v roce 1995 konaly volby, které vyhrál kandidát armády, generál Liamine Zéroual. GIA bojovala proti vládě i AIS a zahájila sérii masakrů zaměřených na celé čtvrti nebo vesnice, které vyvrcholily v roce 1997. Politika masakru způsobila dezerce a rozkoly v GIA, zatímco AIS, napadená z obou stran, vyhlásila v roce 1997 jednostranné příměří s vládou. Mezitím parlamentní volby v roce 1997 vyhrála nově vytvořená proarmádní strana podporující prezidenta. V roce 1999, po zvolení Abdelazize Boutefliky prezidentem, násilí ustalo, protože velké množství povstalců „činilo pokání“ a využilo nový zákon o amnestii. Zbytky samotné GIA byly v následujících dvou letech vypátrány a do roku 2002 prakticky zmizely, s výjimkou odštěpenecké skupiny nazvané Salafistická skupina pro kázání a boj (GSPC), [Poznámka 1] která oznámila svou podporu Al-Káidě v říjnu 2003 a pokračovala v boji povstání, které se nakonec rozšířilo do dalších zemí v regionu. [29] [30]
Facebook Twitter