Lidská bezpečnost Lidská bezpečnost je paradigma pro pochopení globálních zranitelností, jejíž zastánci zpochybňují tradiční pojetí národní bezpečnosti prostřednictvím vojenské bezpečnosti tím, že tvrdí, že správným odkazem pro bezpečnost by měl být člověk, nikoliv národ. Lidská bezpečnost odhaluje na člověka zaměřené a multidisciplinární pojetí bezpečnosti, které zahrnuje řadu výzkumných oblastí, včetně rozvojových studií, mezinárodních vztahů, strategických studií a lidských práv. Zpráva o lidském rozvoji Organizace spojených národů z roku 1994 je považována za mezník v oblasti lidské bezpečnosti, s argumentem, že zajištění "svobody od nedostatku" a "svobody od strachu" pro všechny osoby je nejlepší cesta k řešení problému globální nejistoty. Kritici tohoto konceptu tvrdí, že jeho neurčitost podkopává jeho účinnost, že se stal pouhým nástrojem pro aktivisty, kteří chtějí propagovat určité věci, a že nepomáhá výzkumné komunitě pochopit, co znamená bezpečnost, ani nepomáhá rozhodovatelům formulovat dobrou politiku. Naproti tomu jiní vědci argumentovali, že koncept lidské bezpečnosti by měl být rozšířen tak, aby zahrnoval vojenskou bezpečnost: "Jinými slovy, pokud má tato věc nazývaná 'lidská bezpečnost' v jádru zakotvený koncept 'člověka', pak se pojďme zabývat otázkou lidské situace přímo. Takto chápaná lidská bezpečnost by již nebyla vágním amorfním doplňkem k tvrdším oblastem bezpečnosti, jako je vojenská bezpečnost nebo státní bezpečnost." Aby mohla lidská bezpečnost čelit globálním nerovnostem, musí existovat spolupráce mezi zahraniční politikou země a jejím přístupem ke globálnímu zdraví. Zájem státu však nadále zastíní zájem lidí. Například kanadská zahraniční politika "tři D" byla kritizována za to, že klade větší důraz na obranu než na rozvoj.
Facebook Twitter