Alani
Alani byli starověkým a středověkým íránským nomádským pasteveckým lidem ze Severního Kavkazu. Obecně jsou považováni za součást Sarmatů a možná souvisejí s Masagety. Moderní historici spojují Alany se středními Asiaty Yancai z čínských zdrojů a s Aorsy z římských zdrojů.
Alani se přestěhovali na západ a stali se dominantními mezi Sarmaty na pontsko-kaspické stepi. Římské zdroje je zmiňují v 1. století n. l. V té době osídlili oblast severně od Černého moře a často napadali Parthskou říši a kavkazské provincie Římské říše. V letech 215 až 250 n. l. Gótové zlomili jejich moc na pontských stepích.
Po porážce Gótů Huny na pontských stepích kolem roku 375 n. l. mnoho Alanů migrovalo na západ spolu s různými germánskými kmeny. V roce 406 n. l. překročili Rýn spolu s Vandaly a Sueby a usadili se v Orléansu a Valence. Kolem roku 409 n. l. se připojili k Vandalům a Suebům při překročení Pyrenejí na Iberský poloostrov a usadili se v Lusitánii a Hispánii Carthaginensis. Iberští Alani, které Vizigóti v roce 418 n. l. důkladně porazili, následně předali svou autoritu Vandálům Hasdingi. V roce 428 n. l. Vandalové a Alani překročili Gibraltarský průliv do severní Afriky, kde založili království, které trvalo až do jeho dobytí silami byzantského císaře Justiniána I. v roce 534. Alani, kteří zůstali pod hunskou vládou, nakonec založili mocné království Alanie v Severním Kavkazu v 9. století; přežilo až do mongolských invazí ve 13. století n. l. Různí osetští učenci považují tyto Alany za předky moderních Osetinců.
Alani mluvili východoíránským jazykem, který byl odvozen ze skytho-sarmatského a který se zase vyvinul v moderní osetský jazyk. Jméno Alan představuje východoíránskou dialektovou formu staroíránského termínu Árjů a je tedy příbuzné s názvem země Īrān (z gen. plur.
aryānām).