Hermann Budzislawski Hermann Budzislawski (11. února 1901 – 28. dubna 1978) byl německý novinář, který se zaměřoval především na ekonomiku a politiku. Používal pseudonymy Hermann Eschwege a Donald Bell. V mládí, ve 30. letech 20. století, se prosadil jako šéfredaktor politického týdeníku Die Weltbühne v době, kdy časopis vycházel v exilu. Po roce 1945 se vrátil z několikaletého pobytu v New Yorku, aby pokračoval ve své novinářské práci a stal se rozhlasovým komentátorem ve stanici Mitteldeutscher Rundfunk se sídlem v Lipsku, kde také zahájil úspěšnou kariéru jako profesor mediálních věd na univerzitě. Život Raná léta Hermann Budzislawski se narodil v Berlíně v roce 1901. Jeho otec byl mistr řezník. Jako dítě navštěvoval chlapeckou školu židovské obce v Berlíně a poté pokračoval na střední školu, kde v roce 1919 složil maturitu. V letech 1919 až 1923 studoval Budzislawski na univerzitách v Berlíně, Würzburgu a Tübingenu. V roce 1923 získal doktorát za disertační práci s názvem "Eugenika: Příspěvek k ekonomice lidských genů". Poté nějakou dobu pracoval jako obchodník. Brzy se však začal věnovat žurnalistice a v letech 1924/25 pracoval jako redaktor berlínského časopisu "Industrial and Trade Review for India". Následující rok 1925/26 působil jako soukromý učitel ve Fiesole. V roce 1926 se Hermann Budzislawski oženil s Johannou Levyovou. V letech 1926 až 1933 pracoval jako dopisovatel deníků Nachtexpress a Weltbühne se sídlem v Berlíně. V letech 1929 až 1933 byl Budzislawski členem umírněné levicové Sociálně demokratické strany (SPD). V roce 1932 se pokusil vstoupit do Komunistické strany, ale Walter Ulbricht ho od toho odradil a místo toho mu doporučil, aby zůstal v SPD a pomohl s užší vazbou mezi oběma stranami. Mezitím se ve své publicistice stavěl proti vzestupu NSDAP (nacistické strany). Nacistická éra a pozdější léta Počátkem roku 1933 se v Německu změnil režim a Hitlerova vláda neváhala přejít k systému jediné strany. Členství v politické straně (jiné než nacistické) se stalo nezákonným. Budzislawski uprchl v březnu 1933 do Curychu. Zde pracoval do září 1933 pod pseudonymem "Hermann Fischli" jako novinář pro berlínskou pobočku Frankfurter Zeitung. V listopadu 1933 založil s pomocí Emila Waltera protifašistické tiskové sdružení "Neue Presse Korresp.". V lednu 1934 se přestěhoval do Prahy, kde v letech 1934 až 1938 působil jako předseda Německého výboru lidové fronty. Současně byl producentem a šéfredaktorem Die neue Weltbühne, německého politického týdeníku, který v Německu nevycházel od března 1933. V roce 1938 bylo Československo postupně napadeno a ovládnuto nacistickým Německem a v říjnu 1938 byla obnovena výroba Die neue Weltbühne v Paříži, kam Budzislawski dorazil z Prahy v květnu téhož roku. Poslední pařížské vydání Weltbühne vyšlo 31. srpna 1939. Vláda v Berlíně Budzislawského aktivity nesledovala nečinně a v roce 1935 byl zbaven německého občanství. V roce 1938 získal československé občanství. V době, kdy v roce 1938 přijel do Paříže, se toto město stalo de facto ústředím exilové německé komunistické strany. Ačkoli dostupné zdroje mlčí o tom, zda někdy skutečně vstoupil do Komunistické strany, jistě měl v době svého pobytu ve francouzském hlavním městě tajné kontakty s německými opozičními politiky, včetně komunistů. V září 1939 francouzské úřady zakázaly Die neue Weltbühne. Právě v září 1939 se také rozzlobeně přerušily veškeré vazby s exilovými německými komunisty kvůli jejich podpoře již netajného paktu o neútočení mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem. Francouzská vláda (stejně jako britská) po tom, co váhala mezi odporem a usmiřováním ohledně německé okupace Československa v roce 1938, po německé invazi do Polska v září 1939 okamžitě vyhlásila Německu válku. Kromě působivě nevýrazné "Saarské ofenzívy" mělo uplynout dalších osm měsíců, než se ve Francii začaly rozvíjet vojenské aspekty války, ale mezitím vláda podnikla kroky na domácí frontě. Velké množství politických exulantů a dalších německých Židů, kteří uprchli do Francie, aby unikli pronásledování vládou ve své vlasti, bylo rychle označeno za nepřátelské cizince, zatčeno a v poněkud chaotické akci odvezeno do internačních táborů na jihu země. Hermann Budzislawski byl před koncem války jedním z vězněných. V roce 1940 však s pomocí Emergency Rescue Committee se sídlem v New Yorku uprchl z vězení a odcestoval do Portugalska (které zůstalo během druhé světové války neutrální). V říjnu 1940 emigroval s pomocí Unitarian Universalist Service Committee do Spojených států. Exil v New Yorku Hermann Budzislawski žil v letech 1940 až 1944 v New Yorku a stal se předním členem německé exilové komunity. Úzce spolupracoval s Dorothy Thompsonovou, která byla v letech 1941 až 1945 v různých pramenech popisována jako její asistentka, sekretářka a ghostwriterka. V letech 1943 až září 1948 také psal jako sloupkař a komentátor pro liberální/levicovou tiskovou agenturu se sídlem v New Yorku "Overseas News Agency" pod pseudonymem "Donald Bell". Mezi těmi, kteří se o něj zajímali, však nebyla jeho skutečná identita žádným tajemstvím. V květnu 1944 se podílel na založení Rady pro demokratické Německo v New Yorku, což někteří považovali za opožděnou reakci na vznik obdobné organizace v Moskvě v červenci 1943. Když Budzislawski opouštěl New York a vracel se do Německa, učinil tak alespoň částečně jako reakci na aktivity Josepha McCarthyho a jeho stoupenců, protože se obával, že bude označen za komunistu a bude čelit útokům kvůli údajným neamerickým aktivitám. Východní Německo Hermann Budzislawski přijel v září 1948 do sovětské okupační zóny bývalého Německa a neváhal vstoupit do nedávno vzniklé Socialistické jednotné strany Německa (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands / SED). Následujícího roku, v říjnu 1949, nahradila sovětská okupační zóna Sověty podporovanou Německou demokratickou republiku (východní Německo). Budzislawski rychle získal místo politického komentátora ve stanici Mitteldeutscher Rundfunk. V roce 1949 vstoupil do Svazu německých novinářů (Verband der Journalisten der DDR / VDJ). Kromě toho v letech 1948 až 1953 působil jako profesor mezinárodní žurnalistiky na sociologické a filozofické fakultě Univerzity v Lipsku, kde v letech 1954 až 19
Facebook Twitter