Muslimské dobytí Maghrebu, které bylo součástí arabských výbojů a arabsko-byzantských válek, probíhalo v letech 647–709. Jeho výsledkem bylo podmanění Maghrebu Umajjovským chalífátem.
Průběh dobývání
První arabské výpravy do severoafrických oblastí západně od Egypta začaly v roce 642 za vlády chalífy Umara. Tyto výpravy pokračovaly několik let a vedly k rozšíření islámu. V roce 644 Umara vystřídal Uthman, za jehož dvanáctileté vlády se k expandujícímu chalífátu připojily Arménie, Kypr a celý dnešní Írán.
Arabové se zaměřili na rozsáhlé invaze a námořní nájezdy v Afghánistánu a severní Africe a jejich námořnictvo ovládlo východní Středomoří. Byzantské námořnictvo bylo poraženo.
Důsledky dobývání
Dobytí Maghrebu mělo několik důsledků:
Rozšíření islámu: Dobytí přineslo do Maghrebu islám, který se stal dominantním náboženstvím v regionu.
Politické změny: Maghreb se stal součástí Umajjovského chalífátu a jeho politická struktura se změnila.
Ekonomické změny: Dobytí vedlo k rozvoji obchodu a zemědělství v Maghrebu.
Kulturní změny: Arabská kultura a jazyk měly významný vliv na kulturu Maghrebu.
Odpor vůči arabské nadvládě
I přes arabské dobývání existoval v Maghrebu odpor vůči arabské nadvládě. Berberské kmeny se několikrát vzbouřily proti Umajjovskému chalífátu. Tyto vzpoury byly nakonec potlačeny, ale ukázaly sílu berberského odporu.
Dědictví arabského dobývání
Arabské dobývání Maghrebu mělo trvalý vliv na region. Islám, arabský jazyk a kultura se staly nedílnou součástí maghrebské identity. Dobytí také položilo základy pro pozdější arabskou expanzi do Evropy.