Globální Sever a Globální Jih Pojmy Globální Sever a Globální Jih se používají pro rozdělení zemí na základě jejich socioekonomických a politických charakteristik. Globální Jih, jak jej definuje Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), zahrnuje Afriku, Latinskou Ameriku a Karibik, Asii (kromě Izraele, Japonska a Jižní Koreje) a Oceánii (kromě Austrálie a Nového Zélandu). Země Globálního Jihu se obecně vyznačují nižší životní úrovní, která zahrnuje nižší příjmy, vysokou míru chudoby, vysokou hustotu obyvatelstva, omezené vzdělávací příležitosti a nedostatečný zdravotní systém. Městům v těchto zemích často chybí adekvátní infrastruktura. Globální Sever, na druhé straně, zahrnuje Severní Ameriku, Evropu, Izrael, Japonsko, Jižní Koreu, Austrálii a Nový Zéland. Tyto země se vyznačují vyšší životní úrovní, vyššími příjmy, nižší mírou chudoby, lepší infrastrukturou a přístupnějšími vzdělávacími a zdravotními službami. Rozdělení na Globální Sever a Globální Jih nesouvisí s geografickou polohou, protože mnoho zemí Globálního Jihu se nachází na severní polokouli a naopak. Přesnější je rozdělení podle úrovně rozvoje, kdy Globální Sever tvoří rozvinuté země a Globální Jih rozvojové a nejméně rozvinuté země. Termíny Globální Sever a Globální Jih se používají jako alternativa k dříve používaným výrazům "Třetí svět" a "rozvinuté" a "rozvojové" země. Mají za cíl být méně hodnotící a poskytnout neutrálnější popis. Země Globálního Jihu se často označují jako nově industrializované nebo industrializující se, přičemž mnoho z nich bylo dříve koloniemi. Obecně platí, že Globální Sever se ztotožňuje se západním světem a Globální Jih s východním světem. Rozdíly mezi Globálním Severem a Jihem se projevují v jejich bohatství, ekonomickém rozvoji, nerovnosti příjmů, demokracii, politické svobodě a ekonomické svobodě. Země Globálního Severu jsou obecně bohatší, rovnostářštější, demokratičtější a mají vyšší schopnost vyvážet technologicky vyspělé výrobky. Země Globálního Jihu jsou naopak chudší, nerovnější, méně demokratické a silně závislé na primárních sektorech své ekonomiky, jako je zemědělství. Někteří vědci tvrdí, že se díky globalizaci rozdíly mezi Globálním Severem a Jihem zmenšují. Jiní však tuto hypotézu zpochybňují a tvrdí, že se Globální Jih ve srovnání s Globálním Severem ve skutečnosti zchudl. Od druhé světové války se mezi zeměmi Globálního Jihu rozšířila myšlenka "Jihojižní spolupráce" (SSC) s cílem "zpochybnit politickou a ekonomickou dominanci Severu". Tento koncept nabyl na významu v souvislosti s přesunem výroby a produkce z Globálního Severu do Globálního Jihu a ovlivnil také diplomatické politiky mocnějších zemí Globálního Jihu, jako je Čína. Současné ekonomické trendy tak "posílily historický potenciál hospodářského růstu a industrializace v Globálním Jihu" a SSC se snaží "uvolnit omezení uložená v koloniální éře a překročit hranice poválečné politické a ekonomické geografie" jako žádoucího aspektu dekolonizace.
Facebook Twitter